Péče o perskou kočku

Možná se vám líbí jejich sražený čumáček a nadýchaná srst. Nebo chcete, aby na vás v bytě po návratu z práce někdo čekal. Perské kočky vydrží dlouho samy, oproti pouličním rošťákům jsou línější a dokáží se hodiny trpělivě povalovat na polštáři. Přesto byste měli předtím, než si kočičku pořídíte, vědět několik informací. Např. to, že péče o ní je náročnější, a to i po finanční stránce.

Ač perská, plemeno má své kořeny zřejmě v Turecku a ve stepích střední Asie. V 16. století se dlouhosrstý druh koček dostal do Evropy, kde prošel dlouhodobým procesem šlechtění. Současná podoba perských koček byla standardizována koncem 19. století. Charakteristické jsou zkrácené lebeční kosti, malý mírně zvednutý čumáček, kulaté velké oči, krátká brada a vypouklé čelo. Perské kočky jsou  robustní, mírně zavalité postavy s krátkými končetinami. V dospělosti váží přibližně od 4 do 7 kg. Srst je dlouhá, něsmírně jemná a hebká. Co se týče zabarvení, vyskytuje se mnoho variant: základní barvy jsou černá, bílá, modrá, červená, lilla, krémová či čokoládová. Peršanky mohou být jednobarevné, dvoubarevné, žíhané (tzv. želvovinové), ale existují i další vyšlechtěné varianty - např. kočky s odznaky, kresbou či tzv. tipingem (konečky bílé srsti přecházejí do barevných odstínů).

Náročné šlechtění si vyžádalo svou daň. Peršanky mají nevyvinuté slzné kanálky a je třeba se s veterinářem poradit, jakým způsobem u daného jedince o oční okolí pečovat. U některých zvířat lze kanálky operativně protáhnout, tak aby byly slzy lépe odváděny; jiné kočky vyžadují speciální oční roztoky. Citlivá jsou i ouška, u nichž se často objevuje infekce. Je třeba jednou za čas uši vyčistit vatovým tamponem a hlídat, zda se v nich neobjeví zapáchající nečistoty - projev přítomnosti parazitů.
Vzhledem k náročnému, dlouhodobému šlechtění, perské kočky nejsou vhodné pro pobyt venku.

Dlouhá srst by utrpěla v případě vlhkého počasí a nedejbože, aby se váš nadýchaný kašmírový polštářek zapletl do pravé kočičí rvačky. Srst vyžaduje každodenní péči. Je třeba kočku vyčesávat kartáčem se širšími zuby, na náprsenku si pořiďte drátěný kartáč a na jemná místa, jako brada, obličej, packy používejte měkký kartáček, třeba i na zuby. Přibližně dvakrát týdně kočku zlehka přepudrujte obyčejným dětským pudrem, který zabrání, aby se do srsti dostaly nežádoucí nečistoty a zbytečně se nezacuchávala. Pokud budete péči zanedbávat, začne kožíšek plstnatět. Zvíře pak bude náchylné na ekzémy, může se u něj objevit alergie. V extrémním případě dojde k nenapravitelnému poškození srsti, a majitel svého miláčka potupně musí nechat oholit.

Stejně jako každá jiná kočka, i váš miláček musí mít doma škrabadlo, aby si brousil drápky a neničil vám nábytek. Vzhledem k tomu, že jsou perské kočky určeny k životu v bytě, navíc často projdou sterilizací/kastrací, dbejte na to, aby byla kočka správně krmena. Vhodné jsou granule, které mají snížený kalorický příjem a také obsahují látky nutné pro správné fungování močových cest. Obvykle je v obchodech najdete pod označením "Indoor cats".

Co se týče povahy, peršanky jsou klidnější. Samozřejmě záleží na osobnosti zvířátka. I v hlavě perské kočky se mohou zrodit ďábelské nápady, zvláště, když zvíře usiluje o pozornost svého majitele. Přesto, perská kočka dokáže ocenit majitelovu péči, a není nic hezčího, než když se ráno probudíte s měkkou pacičkou na obličeji...

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také