Činčila - co vědět, než si ji pořídíme

Činčila je roztomilé zvířátko, plné života, které ale rozhodně není pro každého. Proto byste si měli přečíst následující řádky, než začnete o tomto domácním společníkovi uvažovat.

Na začátek už jenom uvedu, že autorkou článku je paní Eliška Janoušková z chovatelské stanice u Vlašimi.

PŮVOD A HISTORIE

Činčily patří mezi dikobrazovité hlodavce. Jejich původním domovem jsou jihoamerické Andy. Jejich teritorium se táhlo okolo západního pobřeží přes Peru, Bolívii, Argentinu a Čile. Ve svém přirozeném prostředí žijí činčily ve velkých koloniích a obývají pukliny skal nebo si hrabou nory. Jejich hustá srst je chrání nejen před chladem, ale také před predátory. Stejně jako dikobraz, mají činčily schopnost uvolnit srst. Když je predátor chytí, automaticky jako obraný systém uvolní chlupy a snaží se tak získat čas na útěk.
Svou srst udržují koupáním v jemném písku a prachu.



Činčily mají jemnou, dlouhou a hebkou strst. Z tohoto důvodu začali Španělé vozit jejich kožky do Evropy. Následně byly činčily systematicky vybíjeny. V 60. letech 20. stol. to vypadalo, že jsou činčily vyhubené.
O ochranu činčil se pokoušeli již v roce 1910, kdy byla uzavřena dohoda mezi hlavními vývozci kožek, která zakazovala lov činčil ke komerčním účelům. Tato dohoda zapříčinila neuvěřitelné zvýšení cen kožek ( až 14x) a lov pokračoval dál. První zákon na ochranu činčil byl vydán v roce 1929.

Dnes jsou čičily hojně chované po celém světě s soukromých velkochovech. Lidé se snaží vrátit činčily na jejich původní stanoviště, ale bohužel se příliš nedaří. Ve volné přírodě dnes žije jen několik malých kolonií.



ZAČÍNÁME

1) KLEC
Před pořízením zvířátka, v našem případě činčily musíme mít připravenou a zařízenou klec, kde bude činčila bydlet.

Měla by být vzdušná, aby se v nedržela vlhkost a nedařilo se plísním, ty mohou činčilu ohrozit (viz. nemoci činčil). Dále by v ní měla mít činčilka dostatek prostoru pro pohyb a hraní. Činčily jsou velmi živá zvířátka, plná energie, dostatek pohybu přispívá k jejich dobrému fyzickému i psychickému stavu.
Nejvhodnější je vybavit klec dřevěnými doplňky ( poličky, domečky, klacky), činčila je hlodavec a proto potřebuje dostatek příležitostí k obrušování zubů, které jí, stejně jako ostatním hlodavcům, rostou po celý život. Pokud činčile zuby přerostou, bude mít problémy s přijmem potravy a pokud se tento problém neřeší, mohla by vám uhynout.

Napáječku je nejlepší umístit vně klece a dovniř nechat koukat jen kovovou hubičku s kuličkou. Krmítka nejlépe kovová, zavěšená na boční straně klece.

Důležité je také umístění, činčilám nesvědčí průvan a přímé slunce. Ideální teplota je mezi 15°C a 25°C a vlhkost v místosti by neměla překračovat 70%.Také mají rády klid, ne příliš hluku nebo frekventované místo.

Pokud zvolíte jako podestýlku dřevěné hobliny, je třeba je jednou za týden vyměnit, podle potřeby a počtu jedinců v kleci i častěji.




2) STRAVA
Aby činčila dobře prospývala, potřebuje dostatek pohybu (pomáhá k lepšímu zažívání), kvalitní stravu a čisté prostředí.

Co se týče stravy, je nejdůležitější zvolit správnou krmnou směs. Mě se nejvíce osvědčily granule určené speciálně pro činčily. Obsahují vše, co činčila potřebuje, vyvážené množství živin, vitamínů i minerálu.
V tomto se asi shodnu i s dalšími chovateli. V čem se ale názory rozcházelí jsou pamlsky a pochutiny. Někteří doporočují maximálně jeden pamlsek denně, jinde je nedoporučují vůbec. Já jsem zvolila střední cestu a dobroty rozdávám shruba jednou týdně jeden kus pro jednu činčilku ( rozinka, oříšek, jablíčko..)
Žádné jiné doplňky nepoužívám a činčily jsou v dobré kondici a spolojené.
Chtěla bych začínající chovatele varovat před různými směsi, které obsahují řadu druhů semen a sušeného ovoce. Činčilkám velmi chutnají, ale tloustnou po nich. Jsou pak méně pohyblivé, to nesvědčí jejich zažívání a obézní činčily dříve umírají.
Krmení by mělo probíhat pravidelně každý den ve stejnou dobu nejlépe navečeru, kdy jsou činčilky aktivní. Doporučuje se cca 30g granulí na jednoho dospělého jedince.
A samozřejmě by měly dostávat každý den čistou vodu. Napáječku je potřeba dobře vymýt, aby se v ní nedržely řasy, ty mohou způsobovat řadu trávicích obtíží.




3) KOUPÁNÍ
Činčily udržují svou srst koupáním v jemném písku. Písek je dobře dostupný ve všech prodejnách pro chovatele. Hlavně je nekoupejte v obyčejném písku, co si v něm hrají děti s bábovičkami.
Někteří chovatelé doporučují koupání každý den zhruba 15 minut, jinde se dočtete, že dvakrát týdně jim to stačí. Já osobně koupu činčilky obden, srst se udrží krásná hedká a neslepená a v neposlední řadě koupel funguje jako dsinfekce. Jak jsem se již znínila výše, činčily mohou chytit do kožichu plíseň, aby se něčemu takovému předešlo, je dobré používat preventivně do písku Fungistop, Stačí na špičku kávové lžičky a dobře zamýchat, s každým přisypáním písku se přidá i Fungistop.


4) KONTROLA
Činčily jsou velmi citlivé a každá změna v jejich chování něco znamená. Všímejte si jak činčila reaguje, jestli není nervózní nebo naopak apatická. Jesli správně jí a také vylučuje.

SLOVO ZÁVĚREM

Vzhledem k tomu, že mám i osobní zkušenosti s těmito roztomilými zvířátky, nemohu než doplnit tento jejich vyčerpávající přehled Elišky Janouškové o jeden zásadní fakt. Určitě si nekupujte činčilu v případě, že hledáte pouze zvířátko, ke kterému se přitulíte a s kterým se budete mazlit. Činčily takové nejsou a některým dokonce vadí, když je člověk chová v ruce. Jelikož jejich domestikace nemá dlouhou tradicí, jsou činčily stále velmi plachá zvířata, která se často leknou a třeba s nimi mít veklou trpělivost. V počátečních týdnech je dobré ke kleci přistupovat pomalu a ohlásit se tichým mluvením. Tak činčila zjistí, že jste v místnosti a neutrpí šok. Jelikož mají činčily cintivé uši, rozhodně je žádoucí v jejich přítomnosti mluvit normálně a nekřičet. Na závěr bych ale opět rád navázal na úvodní větu tohoto závěrečného odstavce. Pokud hledáte zvíře, které bude pro vás, nebo vaše děti mazlíčkem, pořiďte si raději zakrslého králíka, ale činčila je spíš zábavný společník a především osobnost, která je zvídavá a skoro nikdy neposedí - pořád totiž zkoumá a objevuje.

V příštím díle si povíme základní věci ohledně činčilích nemocí a jak jim předcházet.

Zdroj: http://www.chinchillas.cz/

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také