Americký Staffordšírský teriér aneb skutečně neobyčejný pes

Americký staffordšírský teriér je impulzivní zvíře s tělem atleta a s milující duší a i přesto, že toho bylo o tomto plemeni v poslední době mnoho napsáno, tak zdaleka vše není pravda a i když jde z tohoto silného zvíře patřičný strach, tak je nutno říci, že je to pejsek k lidem neobyčejně milý a kamarádský. Není ovšem pro každého.

Americký staffordšírský teriér je plemeno, které získává na oblíbenosti hlavně v posledních letech. Je po něm poptávka především kvůli jejich přirozené kráse, sportovnímu nadání, ale i vitalitě a lásce k lidem. Potencionální zájemce by ale měl mít na paměti, že společně s koupí čtyřnohého kamaráda si na krk bere i zodpovědnost za toto impulzivní zvíře a zároveň si musí uvědomit, že koupit si psa znamená závazek na mnoho let a že to není jako koupit si kus nábytku, který může kdykoliv odložit na skládku.

Historie plemene

Oficiální historie tohoto plemene začíná v roce 1936, kdy byl americký staffordšírský teriér zaregistrován v americké chovatelské organizaci AKC a byl přijat jako standardní chovné plemeno. Jeho příbuznost s americkým pitbulteriérem je ale naprosto zřejmá. Jde totiž o dvě linie jednoho plemene. Jejich prapředkem je totiž americký buldok, kterého křížili s bílým anglickým teriérem. Tímto procesem vzniklo jedno plemeno, které bylo původně určeno na boj v aréně, respektive v předváděcím kruhu. Rozdíly mezi staffordem a pitbulem se pak začaly prohlubovat ve chvíli, kdy jedna část tohoto plemene dál pokračovala v bojové tradici a ta druhá (tedy stafford) byla určena na chov, přičemž byl kladen důraz na pracovní formu, ale především na povahu tohoto psa. Tímto šlechtěním tak vznikl pes, který je stejně dobrý na hledání drog při policejních zásazích, stejně jako do velké rodiny, kde se okamžitě díky své hravé a dobrácké povaze stane miláčkem číslo jedna.

Aktuální situace kolem Staffordů

Americký staffordšírský teriér je unikátní plemeno především díky svým vlastnostem a tělesným dispozicím. Známé pravidlo přírody říká, že některá zvířata jsou slabá ale rychlá a jiná zase silná, ale pomalá. Dále je poměrně rozvržena také inteligence, která je zpravidla vyšší u těch slabších zvířat, zatímco ta silná jsou povětšinou myšlenkově „pomalejší“. Staffordi ale mají všechna zmíněná plus. Jednak jsou to psi velmi silní (v zátěžových testech v tahu byli schopni utáhnout až 1400 kg), ale také jsou velmi rychlí a agilní, což by do nich člověk kvůli jejich svalnaté a podsadité postavě neřekl. Dalším pozitivem je i to, že jsou to psi velmi inteligentní a senzitivní, kteří velmi dobře chápou všechny povely a dokáží opravdu inteligentně reagovat na rozličné podměty. Zároveň mají velký ochranářský pud, takže dokáží svého pána bránit i bez speciálního výcviku. Dalo by se říci, že jde o takřka dokonalé zvíře, které je rychlé, silné a inteligentní. Jediným negativem je staffordova paličatost, která se projevuje hlavně při výcviku. Jakmile se začne nudit, tak se vám začne válet po zemi a všemožně bojkotuje vaše snahy o jeho zocelení. Pokud mu ale z výcviku uděláte hru, můžete i tuto jeho negativní složku osobnosti elegantně obejít. Ne vždy je to ale snadné, protože amstaf je osobnost, se kterou se někdy dost obtížně manipuluje a když se tzv. „zabejčí“, tak s ním nehne vůbec nic. V neposlední řade je potřeba uvést, že tito psi mají snížený práh bolesti, což by se dalo laicky charakterizovat tím způsobem, že cítí bolest jinak, než ostatní psi. Jde o to, že Stafford některé fyzické inzultace vůbec nepostřehne a jeho práh bolesti začíná daleko výš, než u jiných psů. Proto je stafford ideální i do rodin s malými dětmi, protože je známo, že malé děti se svými psými kamarády zacházejí s neúmyslností sobě vlastní trochu nešetrně, ale dobrácký Stafford tyto drobné prohřešky rád trpělivě snáší. I přes jeho milující povahu je ale třeba mít kontakt mezi psem a dítětem stále pod dohledem. Nejde o to, že by mu Stafford měl úmyslně ublížit, ale jde spíš o Amstafovu vřelost, která se projevuje rozverností, skákáním a dorážením, které má člověka vyprovokovat ke hře. Pro dítě to ale někdy může být nebezpečné, přestože to Staffordi myslí dobře…

V poslední době se v bulvárním tisku objevilo několik článků, které líčily v těch nejtragičtějších barvách Staffordy jako ty největší bestie, které bez nejmenšího slitování zavraždily svého majitele a podobně. Stejně jako u kterékoliv jiné bulvární zprávy je potřeba brát tyto „hony za senzací“ patřičně s rezervou. To, že Stafford v poslední době párkrát zaútočil na člověka je sice pravda, ale zkusme se zamyslet nad tím, proč o tom bulvární tisk tak vášnivě píše. Odpovědí je několik. Jakožto hrdý majitel amerického staffordšírského teriéra vás mohu ujistit, že u tohoto plemene, které bylo v posledních dekádách dvacátého století šlechtěno jako společník je šance útoku na člověka daleko menší, než malá. Staffordi totiž člověka vroucně milují, což je způsobeno především jejich velkou antipatií vůči psím sokům, kterou si kompenzují nehynoucí láskou k člověku. Američtí chovatelé stafforšírských teriérů dokonce uvádějí, že kvůli důvěřivost Staffordí duše museli paralelně ještě chovat několik dobrmanů, kteří měli zajistit, aby jim Staffordy lidé nekradli ze zahrady. Je to trošku úsměvné, nicméně to přesně podtrhuje povahu tohoto psa. Pokud máte v rodině Amstafa, tak se vám téměř nepovede ho vytočit a rozzlobit, protože je to skutečně velmi milé zvíře, které vás miluje i přes to, když ho párkrát uhodíte. V těchto případech tedy musela nastat naprosto mezní situace a tento vraždící nebožák musel mít pro svůj čin opravdu pádný důvod, za nímž se zpravidla skrývalo zanedbávání zvířete jak po stránce fyzické, tak psychické. To, že je pejska nutné krmit ví každé malé dítě, ale všichni potencionální zájemci by si před pořízením Amstafa měli uvědomit, že jde o velmi dominantní zvíře, kterému se v době jeho duševního vývoje musí věnovat, protože se psem je to jako s dítětem. Když se mu budete patřičně věnovat a zahrnete ho láskou, tak se z něj stane ten nejlepší kamarád a společník pro široké okolí, ale pokud ho budete zanedbávat, tak se z tohoto jinak dobráckého plemene stane onen vraždící stroj, jak popisují v novinách. Pořízení Staforda je tedy především o důslednosti a zodpovědnosti. Musíte mu ukázat, kdo je pánem a když Stafford ve svém „pubertálním“ věku, kdy mu trošku rostou růžky pozná, že nad ním máte vrch, tak se z něj stane beránek, který vás bude zbožňovat a bude pro vás chloubou a radostí. Zároveň tímto způsobem eliminujete riziko jeho bezdůvodné agresivity téměř na nulu.

Když jsem v úvodu tohoto odstavce psal, že je více odpovědí na otázku proč o Staffordech noviny tak rády píší v negativním světle, tak jsem chtěl jen podotknout, že útok Stafforda na člověka je stejně tak výjimečný jev, jako navštívit ruskou svatbu, kde by nebyla ani kapka alkoholu. Chci tím, jen říci, že noviny to vždycky úmyslně „rozmáznou“, protože o útoku vlčáka na člověka logicky psát nebudou, protože to je věc, která se stává naprosto běžně, a proto to nikoho nepřekvapí. Jak už jsem tedy řekl v úvodu, bulvární tisk je nutné brát se značnou mírou rezervovanosti…

Na úplný závěr bych rád poradil všem těm, které možná tento článek zviklal, že by si tohoto psího kamaráda rádi pořídili. Mějte prosím na paměti fakt, že Amstaf je mnohem víc než ostatní psi fixován na svého pána a svojí rodinu, takže si určitě tohoto psa neberte, pokud si nejste naprosto jistí, že mu dokážete dát domov na celou dobu jeho života a že ho po pár měsících soužití neodvezete do útulku. Stafford je totiž velmi zatížený na svého pána a nového majitele by sice měl možná rád, ale neposlouchal by ho, protože by v něm neviděl autoritu a mohl by pro něj být i nebezpečný. Už z tohoto důvodu je tedy potřeba postupovat při výběru nového psího kamaráda zodpovědně a racionálně. Na druhou stranu, pokud se rozhodnete pro Stafforda, tak získáte nového milujícího člena rodiny, který se stane nejen vaším kamarádem a věrným přítelem, ale i ochránce majetku a zdraví všech vašich blízkých…

Originální název plemene: American Staffordshire Terrier

Země původu: Spojené státy americké

Doba vzniku: 20. století; konkrétně rok 1936

Původní využití: zápasy se psy

Využití dnes: společník

Průměrná délka života: 12 let

Hmotnost: až 35 kg

Výška v kohoutku: 44-49 cm

Průměrná známka : 9.8888888888889

Hodnotilo 9 uživatelů

čtěte také