Ruské pravoslaví a jeho kořeny

Ruský národ již několik let zažívá velký návrat k pravoslavnému křesťanství. Mnozí však poukazují na ne příliš dobrý jev sbližování pravoslavné církve se současnou politikou. Jak se vlastně pravoslaví stalo nejrozšířenějším vyznáním v Rusku?

Nejrozšířenějším náboženstvím v Ruské federaci je pravoslaví, jehož počátky sahají do dob byzantské říše, přibližně do 4. století. K pravoslavnému křesťanství se údajně hlásí až polovina ruských obyvatel.

Nahlédněme však alespoň krátce do dějin ruského pravoslaví. Jak je známo, pravoslavné křesťanství bylo na Rusi přijato roku 988, do té doby zde vládlo pouze pohanství a uctívání přírodních bohů. K přijetí křesťanství došlo až na sklonku 10. století za vlády knížete Vladimíra I., kdy byl lid obrácen k víře v jediného Boha a jeho syna Ježíše Krista.

Zcela zásadní pro rozvoj pravoslavné církve byl rozkol v křesťanství roku 1054, který znamenal definitivní rozdělení křesťanství na dvě větve. Jednotné náboženství se rozštěpilo na křesťanství západní, tj. římskokatolickou církev a východní, tj. pravoslavnou církev. Od těch dob se tyto církve formovaly poměrně rozdílně, přičemž církev římskokatolická začala směle přijímat nová dogmata a zvyky, a naopak církev pravoslavná si významně zakládala na původních zvycích a liturgii. Většina změn, které přijala katolická církev, byla pro pravoslavné věřící nepřijatelná. Východní patriarcháty nikdy nesouhlasily s papežstvím, se zaváděním odpustků, s celibátem duchovenstva nebo s používáním latiny. Rozdílů mezi oběma církvemi je opravdu mnoho. Jedním z nich je např. sídlo obou církví. Na rozdíl od katolicismu, který má své hlavní centrum v Římě, pravoslavnou církev tvoří několik samostatných neboli autokefálních jednotek. Přestože jsou navzájem nezávislé, dodržují stejnou liturgii a mají společná dogmata.

Lze říci, že pravoslavná církev se organizuje podle státních území a národů. Mezi starobylé patriarcháty patří patriarchát cařihradský, alexandrijský, antiochijský a jeruzalémský. Postupem času vznikaly další místní patriarcháty - ruský, gruzínský, srbský, bulharský, rumunský a další. Pro pravoslaví je nejvyšším zákonodárným orgánem a zároveň nejvyšší autoritou tzv. všeobecný sněm, který má na starosti řešit především věroučné otázky. V čele Ruské pravoslavné církve stojí patriarcha moskevský. Po nedávno zesnulém patriarchovi Alexeji II. (patriarchou v letech 1990 - 2009), byl jmenován na jeho místo nový patriarcha Kirill, který byl zvolen 27. 1. 2009. Slavnostní ceremonie intronizace nového patriarchy proběhla v nově obnoveném Chrámu Krista Spasitele v Moskvě, kde se odehrávají nejdůležitější pravoslavné obřady.

Hlavní součástí každého pravoslavného chrámu je tzv. ikonostas, sbírka seřazených ikon postavená před oltářem. Nikdy nesmí chybět ikona Ježíše Krista a Bohorodičky Panny Marie. Dominantou jsou tzv. carská vrata, kterými může procházet pouze kněz. Dalším významným symbolem pravoslaví je kříž s příčně umístěným ramenem, půlměsícem, který představuje dávnou porážku tatarsko-mongolských kmenů. Pro cizince je návštěva pravoslavného chrámu zajímavou podívanou, jejich počet na území Ruské federace postupně roste, za posledních dvacet let se jejich počet zčtyřnásobil.

Závěrem nutno podotknout, že Rusko již řadu let od pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu prožívá poměrně silný návrat k pravoslavné víře, role církve stále sílí. Dokazuje to i její vstupování do politiky a neustálé snahy o spolupráci Kremlu s patriarchou. Pravoslaví vždy bylo a je nedílnou součástí ruského života a kultury.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také