Rozkoš, sex a láska ve středověku - díl IV.

Domnívala jsem se, že kněží a mniši museli celibát dodržovat odjakživa. Že tomu tak nebylo, se dozvíte i vy v následujícím článku z naší série o rozkoši, sexu a lásce ve středověku.

Manželství - ale pro koho? Koncem 11. století, v době gregoriánské reformy, se církev konečně rozhodla, že manželství bude pouze pro laiky a kněží, stejně jako mniši, musí dodržovat celibát. „Veřejné mínění" však v této otázce nebylo zdaleka jednotné. Neprotestovali pouze kněží - kněžské manželství (či konkubinát) mělo uklidňující vliv na středověké manžele, jejichž podezíravost vůči duchovním žijícím v celibátu, kteří pokukují po ženách sousedů, byla trvalým námětem literatury i skutečného života středověké společnosti. Některé kacířské sekty se k myšlence kněžského celibátu stavěly nepřátelsky: např. Petr z Bruis na začátku 12. století požadoval manželství i pro mnichy a opozice vůči kněžskému celibátu se objevila i ve 12 závěrech anglických lollardů v roce 1395.

Spor o kněžský celibát byl vážným tématem v intelektuálských kruzích. Oživený zájem o některá Platónova díla ve 12. století a vliv nových překladů Aristotela ve století 13. obrátily pozornost západních intelektuálů jak na požadavky přírody, tak Boha. Tento vliv zřejmě vedl k pokusu o propojení přirozených i božích zákonů, jako tomu bylo v případě Tomáše Akvinského nebo v díle Román o růži (Jean de Meung), kde autor klade důraz na nadřazenost sexuálního styku a plodnosti před zdrženlivostí.

Názorným příkladem podobné argumentace je traktát Lamentacio humanae naturae od Guilhema Saigneta, právníka a ráce Karla VII., který k ospravedlnění svého postoje shromáždil množství právních, biblických a filozofických textů. Zdrženlivost je urážkou přírody, tvrdil, tedy i Boha, neboť božský a přírodní zákon se neodporují, manželský sex je nádherný a Bohu se naopak líbí. Za příklad si Saignet bere ortodoxní kněze Východu, kteří se žení, a obviňuje západní církev, že brání růstu populace a tí  nahrává šíření pohanství, protože bezvěrci se na rozdíl od křesťanů množí a jejich počet roste. V době, kdy se Evropa ještě nevzpamatovala ze zničujících účinků moru, musela být jeho argumentace nesmírně přesvědčivá.

Vynikající teolog Jean Gerson ve svém spisu Dialogus apologeticus pro celibatus ecclesiasticorum z roku 1423 Saignetovo tvrzení vyvracel, ale jiní duchovní s ním souhlasili. Jeden arcibiskup v roce 1370 prohlásil, že kdyby se stal papežem, dovolil by, aby se kněží mohli ženit, protože se domnívá, že kněžské manželství by bylo vhodnější než tělesný hřích, který je mezi duchovenstvem velice rozšířený. Vlivná skupina na církevním koncilu v Kostnici roku 1415 se přikláněla ke zrušení kněžského celibátu; dokonce i mluvčí koncilu kardinál Zabarella považoval manželství kněžích za přijatelnější alternativu, než byl kněžský konkubinát. Na basilejském koncilu, svolaném v roce 1439, požadoval biskup z  Lübecku Johann Schele zrušení povinného kněžského celibátu; jeho názor byl zřejmě ozvěnou myšlenek císaře Zikmunda, který mohl být naopak ovlivněn fanatickým antiklerikalismem husitských Čech. Další účastník basilejského koncilu, polský lékař a humanista Jan z Ludziska, žádal zrušení kněžského celibátu a v této otázce předložil expertizu lékařů s argumentací, že život v odříkání je škodlivý pro každého člověka - pokud není vegetarián!

Všechny tyto způsoby pojímání sexuálního života 15. století se v tom základním shodovaly. Přes stálé tolerování prostého smilstva vývoj směřoval k hodnotnějšímu manželskému sexu, který se Bohu líbí, protože je dán zákonem přírody, a k sexuálnímu životu v rámci manželství. Konkubinát v některých oblastech ještě „přetrvával" jakožto jakési quasi manželství. Ale obecný trend působil proti tomuto polovičatému řešení. Koncem středověku vznikala ucelená filozofie sexuální morálky, jež se ve vyhrocené podobě projevila v reformačním hnutí 16. století. Reformátoři odmítali smilstvo a žádali stejná pravidla sexuální morálky pro všechny křesťany, mladé i staré, muže i ženy, klérus i laický stav. Středověká církev přiznávala právo manželství prostým lidem stejně jako mocným; reformace žádala manželství pro duchovenstvo stejně jako pro laiky. Protestanti sice manželství za svátost nepovažovali, fakticky je však posvětili tím, že je povýšili na všeobecně platnou normu.

Zdroj: Leah Otis-Cour - Lust und Liebe

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také