Vybrané pojmy z psychologie - díl I.

Pojmy z psychologie neustále poletují kolem nás a slýcháváme je nejen v médiích, ale i z úst vyučujících, kolegů či našich blízkých. V tomto novém seriálovém cyklu vás v kostce seznámíme s neznámějšími pojmy s psychologie, se kterými se můžete v běžném životě setkat.

V prvním díle tohoto seriálu zabrouzdáme do vod emocí a společně si představíme některé známé i méně známé pojmy.

Empatie - taktéž známá jako vcítění - označuje porozumění emocím a motivům druhého člověka. Pro schopnost empatie je užitečné umět odložit svoje vlastní názory, hodnoty a předsudky. Jde o to být schopný pochopit jak a proč člověk jednal tak, jak jednal, jaké z toho má pocity a jaký má na kterou věc názor, kdy jedná proti svému přesvědčení a kdy se naopak to, jak se chová navenek, plně ztotožňuje s tím, co cítí uvnitř. Ohromným skokem kupředu je, pokud se dokážeme oprostit od vlastních hodnot, pocitů, asociací, názorů, předsudků…, a přijmeme ty jeho a pokud možno známe jejich příčinu nebo důvod.


Platonická láska -  latinsky známá pod termínem amor platonicus - je podle moderní definice láska bez sexuálních prvků, tedy silný citový vztah, ve kterém ani jeden z partnerů netouží po sexuálním styku. Platonická láska může být, stejně jako klasická láska, i jednostranný cit. Nejčastěji k němu dochází u dětí v pubertálním věku, které se zpravidla "zamilují" do svého idola: herce, zpěváka, učitele apod. Tato láska přitom nemusí být výlučně k jedné osobě a může se vztahovat i na zvířata a neživé věci. Prakticky všechny "dětské lásky" se tedy dají označit za platonickou lásku. Mateřská láska je ve své podstatě také platonickou láskou. Termín amor platonicus byl vytvořen v 15. století florentinským učencem Marsilio Ficinem jako synonymum pro amor socraticus. Těmito termíny pojmenoval lásku Sókrata (antický filosof) ke svým žákům (mužkého pohlaví).


Entuziasmus - značí nadšení pro něco (zpravidla pro nějakou činnost). Slovo entuziasmus je náboženského původu. Ve starém Řecku znamenalo božské nadšení či zápal, stav člověka, do něhož vstoupilo božstvo (enthúsios = naplněný božským). Ostatně i české slovo "na-dchnouti" má podobný původ. Tato schopnost se přičítala především jasnovidcům, prorokům a věštkyním (sibyllám). Také rity, které Řekové slavili například v mysteriích boha Dionýsia, měly uvádět účastníky do stavu nadšení a vytržení, jakési božské opilosti. Ta se neprojevovala pouze ve vnitřním prožitku, ale i navenek neobvyklým chováním, gesty a nápadnými projevy.


Afekt - (z latiny affectus) je krátkodobá, silná a prudká emoční reakce na významný podnět při sníženém sebeovládání. Je odreagováním náhle vzniklého emočního napětí a zpravidla vede k určitému jednání výrazovému (radost, žal, vztek, hnus, stud), popřípadě i zkratovému. Bývá doprovázen změnami některých tělesných funkcí, jako například dýchání, srdeční činnosti, neurohumorální sekrece apod. Stane-li se afekt jakožto obecná reakce na něco příjemného či nelibého předmětem obranných mechanismů, může vzniknout řada defenzivních způsobů zpracování afektu (blokáda afektu, odložení, přesunutí, izolace, maskování afektu).


Deprese - jde o nezdravý stav psychiky, projevující se dlouhodobě pokleslými náladami jedince. Má skličující charakter, jedinec upadá do trudnomyslných úvah a nazírání světa. Pociťuje často úzkost a osamocenost, pocity bezcennosti nebo viny, malou sebedůvěru, únavu, zhoršené soustředění, problémy s pamětí a pozornosti. Je téměř neschopen smysluplné činnosti a okolí se jeví jako lenoch. Jeho myšlení se zpomaluje a chřadne jeho reakce na radostné podněty. Ztrácí zájmy a chladně reaguje.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také