Sny jako cesta do duše

Spánek tvoří zhruba třetinu našeho života a rozhodně nelze říci, že by šlo o zbytečně ztracený čas. Snění je jeho podstatnou částí a mnohé výzkumy jsou zaměřeny na důkaz jeho důležitosti. Právě pomocí snů může dojít k uspořádání dojmů všedního dne a pokud bychom je ze života zcela odbourali, následkem by mohla být naše vlastní roztržitost, nesoustředěnost, vyčerpanost či celkově nižší psychická odolnost.

Krásným vysvětlením vzniku snu je představa, že duše při spánku dokáže cestovat v čase a v prostoru, ocitá se tedy v odlišných dobách a na rozličných místech. Ve snu se opravdu stírá hranice mezi minulostí, přítomností a budoucností a běžná logika zde ztrácí význam. Častějším a pravděpodobnějším vysvětlením jejich vzniku je však tvrzení, že při snění si člověk uspořádává nabyté dojmy a spící mysl přehrává uplynulé události. Obsah snů je zhuštěný, proplétají se zde osobní přání, emoce, ale i obavy ve formě řady symbolů. Obvykle sny postrádají barvy, chutě či vůně. Jejich obsah se mění s věkem, shodně tak, jako se mění prostředí, v němž se v daném věku nejvíce pohybuje, a jako se mění i pocity, které dané období našeho života provází. U dětí převládají ve snech rodinní příslušníci, později se přidávají přátelé, spolužáci, první lásky a pozdější intimní partneři, po čase je hlavním námětem práce a vlastní rodina. Mezilidské vztahy jsou tedy v této oblasti velmi vděčným tématem.

Sny se nám zdají ve fázi spánku, která je označována jako REM fáze (rapid eye movement). Jak již naznačuje název, tato doba je specifická rychlými pohyby očí pod zavřenými víčky. Dochází zde ke zrychlení dýchání a srdeční akce, může se také objevovat mluvení ze spaní. REM spánek přichází 60 - 90 minut po usnutí a střídá se zhruba 4 - 6 krát během noci s nonREM fází. Snít přestáváme v době, kdy organismus přechází do hlubokého spánku nebo se sny objevují v době před probuzením, kdy je již spánek pouze mělký. Skutečnost, zda si na své sny po probuzení vzpomeneme, závisí v největší míře na době, v níž k procitnutí dojde. Pokud nastane probuzení uprostřed snění, je šance na vybavení si snu mnohem větší.

Mezi významné osobnosti, které s tematikou snů pracovaly, lze zařadit Sigmunda Freuda či Carla Gustava Junga. Oba shodně přikládali velký význam nevědomí v tvorbě snů, Sigmund Freud dokonce označuje sny jako "královskou cestu k nevědomí". Domnívali se, že prostřednictvím nich lze nahlédnout do části vědomí, jež je za běžného dne uzavřená, a odkrýt vytěsnované představy, přání, či pozadí problémů, které nás ve skutečném životě provází.

Je možné odlišit více druhů snů. Existují například sny obyčejné, které mají vztah k našemu všednímu životu a můžeme zde nalézt mnohé reálné motivy, opakující se sny obsahující obvykle vyjádření důležitého sdělení, či sny archetypické, vycházející z hlubin duše a obsahující mnoho duchovních symbolů. Sny lze dělit též na sny fantastické a sny mírnější. Zatímco první část snů obsahuje zvláštní postavy či náměty - nelogičnost, sny mírnější mají naopak blíže ke skutečnosti a můžeme zde nalézt logické uspořádání.

Již od pradávna se lidé snažili vysvětlit pravou podstatu snů a nalézt jejich hlubší smysl či možná poselství pro reálný život. Jelikož sny samotné nemají racionální základ, ale jejich hybnou silou jsou spíše lidské emoce, je nutné dle toho orientovat i jejich výklad. Sny k nám promlouvají naším vlastním jazykem a vysvětlení tedy v mnohém záleží na nás samotných. Existují sice klasické symboly, pro které můžeme najít všeobecně přijímaný význam, ale většina práce se sny klade důraz na vybavení si vlastních pocitů a možné souvislosti snu s realitou.

Průměrná známka : 8.6

Hodnotilo 5 uživatelů

čtěte také

Evča  (188 komentářů)	(WinnehN[at]sez...) 19.05.2008  16:09:12
Tento článek nemá chybu.Díky.