Psychologie - věda o zkoumání lidské mysli

Psychologie je věda, která se zabývá studiem lidské psychiky. V následujícím článku se seznámíte nejen se základními pojmy, ale i s jejími představiteli.

Pole psychologie je velmi široké, od otázek učení a vnímání až k behviorálním aspektům obchodu a vzdělávání. Aplikace poznatků psychologie při léčbě nemocí se označuje jako psychiatrie. Obě, psychologie i psychiatrie, jsou přitom poměrně mladé vědecké disciplíny. Představa, že pochody lidské psychiky lze pozorovat a zaznamenávat, se formuje teprve od 80. let 19. století.

Některé pojmy:

• Archetyp - V jungovské psychologii praobrazy či představy, z nichž vychází naše chápání bohů, hrdinů či světců.
• Ego - Ve freudovském názvosloví ta část psyché, která vědomě interaguje s vnějším světem a vstupuje do konfliktu s id a superegem.
• Id - Ve freudovském názvosloví instinktivní smyslné pocity, které tvoří základ prožívání každého člověka a nutí ho, aby je okamžitě uspokojil bez ohledu na rozum či morálku.
• Komplex - Soubor silných emocionálních představ či vjemů, které mohou ovlivnit našeho chování nebo zdraví.
• Libido - Ve freudovském názvosloví vrozený sexuální pud; v jiných psychologických pojetích obecnější vůle přežít.
• Masochismus - Sexuální uspokojení či psychická úleva plynoucí ze zážitku pokoření nebo z fyzické bolesti.
• Neuróza - Duševní porucha způsobená netělesnými příčinami a projevující se úzkostí, hysterickým chováním apod.
• Oidipovský komplex - Freudovská teorie, jejíž název se odvozuje z řecké báje, o nevědomém nepřátelství syna vůči otci jakožto soupeři v zápase o matčinu přízeň; u žen Elektřin komplex.
• Orální/anální/falické stadium - Stadia sexuálního zaměření, jimiž podle Freuda procházejí děti od narození do šesti let věku.
• Paranoia - Bludy (chorobné představy), že je člověk pronásledován, někdy bludy o vlastní výjimečnosti.
• Represe - Podle freudovské školy i mnoha dalších psychologických teorií mechanismus, jímž se bolestné nebo trapné vzpomínky a myšlenky potlačují ve vědomé paměti, avšak skrze nevědomí nadále ovlivňují chování člověka.
• Sadismus - Sexuální uspokojení či psychická úleva plynoucí z působení bolesti někomu jinému nebo z jeho ponižování.
• Superego - Ve freudovském názvosloví část psyche spjatá s vyššími city - altruismem, etickým cítěním, svědomím a vinou.

Lidskou psychikou se samozřejmě zabývala řada lékařů, kteří se ubírali různými směry, ale my si představíme nejvýznamnější z nich:

Wilhelm Wundt (1832 - 1920) Němec

Wundt, profesor fyziologie, zavedl výzkum psychických jevů v laboratoři. Prosazoval metodu introspekce neboli sebezkoumání, při níž postupoval podle přesně vytyčených pravidel a veškerá zjištění zaznamenával a kriticky utřiďoval. Svou knihou Principy fyziologické psychologie (1874) pomohl psychologii postavit na vědecký základ a uvést ji do úzké souvislosti se studiem lidského těla.

William James (1842 - 1910) Američan

Jamesovy Základy psychologie z roku 1890 představují první a zároveň jednu z nejvýznamnějších studií v tomto oboru. Tento badatel a tvůrce pojmu proud vědomí se zabýval zkoumáním podstaty individua, volby a záměru. Vyvinul rovněž teorii, že podstatou emocí je vlastně pociťování tělesných změn, vyvolaných vzruchy v důsledku vnějších událostí či vjemů.

Sigmung Freud (1856 - 1939) Rakušan

Freud, zakladatel psychoanlýzy, je tvůrcem řady termínů, jež se v psychologii používají dodnes. Svou teorii o duševním vývoji založil na myšlence, že člověk v rané fázi vývoje potlačuje zneklidňující vzpomínky, což v pozdějších životních obdobích může vést ke vzniku neuróz. V psychice podle Freuda působí tři hnací síly, jež se často ocitají v konfliktu: primitivní, instinktivní id, racionálenšjší ego (to se rozvíjí zhruba od dvou let věku) a superego, které se zabývá morálkou a druhými lidmi.

Carl Gustav Jung (1875 - 1961) Švýcar

Původně přívrženec Freudův, později kromě sexuální zkušenosti kladl důraz i na zkušenost filozofickou a náboženskou. Jeho pojetí lidské psychiky je založeno na interakci mezi vnímáním jednotlivce - osobním nevědomím - a sdílenou soustavou zděděných vzpomínek, myšlenek, představ a způsobů myšlení - kolektivním nevědomím. Jung jako první provedl klasifikaci typů osobnosti na stupnici od extrovertů (typ společenský, impulzivní a navenek bezstarostný) po introverty (typ samotářský, rezervovaný a pohroužený do sebe).

Ivan Petrovič Pavlov (1849 - 1936) Rus

Na základě pokusů se psy formuloval teorii podmiňování. Dokázal, že když se před krmením psů zvonilo na zvonek, začala zvířata zanedlouho slintat (odpověď, reakce) i na pouhý zvuk zvonku (stimul, podnět). Někteří psychologové se později domnívali, že podmíněné reflexy, byť na mnohem vyšší úrovni, skrývají klíč k veškerému lidskému chování. Pavlov však většinu tvrzení tzv. behavioristů odmítl.

Max Wertheimer (1880 - 1943) Němec

Wertheimer spolu se svými kolegy Kurtem Koffkou a Wolfgangem Köhlerem vystupoval proti behavioristům s tvrzením, že v lidském vnímání dochází k izolaci smysluplných informačních vzorců z chaotické masy navzájem soupeřících podnětů. V 50. letech 20. století jejich myšlenky našly odraz v terapii zvané Gestalt ("tvar"). Podle ní jsou vjemy, zkušenosti a prožitky ve zdravé mysli strukturovány a vzniklé struktury vyvolávají odpovídající reakce.

Carl Rogers (1902 - 1987) Američan

Rogers přišel ve 40. a 50. letech 20. století s pojetím psychoterapie zaměřené na pacienta - přístupem, který v současnosti vyznává patrně většina praktických psychologů a psychiatrů. Rogers zůdrazňoval důležitost toho, aby se pacienti aktivně podíleli na své léčbě a spoluurčovali její směr a získali tak pocit, že pozitivně rozvíjejí svůj potenciál a nechodí se jen pasivně "léčit".

R. D. Laing (1927 - 1989) Skot

Spolu s Thomasem Szaszem byl v 60. a 70. letech 20. století vůdčí postavou tzv. antipsychiatrie, zdůrazňující rozhodující podíl společnosti na vzniku tzv. duševních chorob. Laing se stal jedním z nejznámějších terapeutů své doby a tvůrcem řady přístupně formulovaných teorií, založených na používání osobních scénářů a interpersonálních her jako prostředku pochopení a řešení problémů v lidském chování.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 4 uživatelů

čtěte také