Hraniční porucha osobnosti (BPD)

Jak rozpoznáme u jedince hraniční poruchu osobnosti? Jak se projevuje, čím je typická a proč vzniká? První příznaky většinou bývá sebepoškozování...

Hraniční porucha osobnosti (Borderline Personality Disorder)

Správné určení diagnózy Hraniční poruchy osobnosti bývá oříškem i pro odborníky. Je na hranici mezi neurózou a psychózou.

Této poruše se také říká Emočně nestabilní porucha. Je dána dědičností, špatným zacházením v dětství, odloučení jednoho z rodičů, vlivy okolí, jako například šikana. Je častější u žen než u mužů. Tito lidé jsou velmi citliví.

Člověk s BPD osciluje od hranice ke hranici. V praxi to může znamenat od zlosti k lítosti. Projevuje se velkou hněvivostí, širokospektrálním průběhem nálad. Má panickou hrůzu z osamění i když mu prakticky vůbec nehrozí ale přitom bývá agresivní. Je pro něj typické, že vše a všechny odděluje na „černé“ a „bílé“ tzv. černobílé vidění. Nic nemůže být mezi tím.

S tímto úzce souvisí jeho vztahy. Vzhledem k tomu, že je nestabilní v náladách, nedokáže normálně vycházet se společností. Na základě zkušeností z dětství nebo raného mládí, lidi buď miluje (idealizace) nebo nenávidí (devalvace) a to může proběhnout i u jednoho člověka, na kterého se upne. Stačí sebemenší chyba partnera, rodiče, psychologa, kamaráda a z milovaného člověka se rázem stane nebezpečí. „Hraničář“ si udělá barieru, za kterou pak jen tak někoho nepustí. Říká se též, že pálí mosty. Druhým opakem u něj může být, že si nedokáže udržet hranici kolem sebe, kam až pustí okolí. Potom ho i sebemenší konflikty naprosto dostanou z tak křehké rovnováhy, že může docházet a dochází k suicidálnímu chování. Nejprve náznakům. To poznáme z jeho slov, o čem mluví, jak se o sobě vyjadřuje. Často sebou pohrdá, nazývá se ošklivými slovy. Více než normálně všechno hluboce prožívá. Všechno si bere osobně a pak přehnaně reaguje.

Začíná sebepoškozováním, které na první pohled může vypadat nevinně. Například u žen: celé se namalují ale tak jak by nikdy nevyšly ven, jsou různě počmárané od černé tužky. Jejich výraz přípomíná styl Gothik. Nedbají o svůj vzhled, když jdou na veřejnost, protože je stejně všichni nenávidí (jak sami myslí), tak by to svým zevnějškem nespravili.

Poslouchají do uší velmi hlasitou hudbu, záměrně si vyhledávájí temné písně a filmy. Uzavírají se do svého světa. Ženy experimentují s vlasy. Z dlouhých pak mají nakonec ježka, přičemž každé stříhání „vlastními silami“ je zraňuje, protože si svých vlasů velmi váží. Je to pro ně, jako by si sekaly ruce nebo podobný efekt to alespoň vyvolává. Dále mohou mít vážné problémy s alkoholem. Například nikdy nepily a pak se Vám předvádí s předstíranou spokojeností a klidem, že už vypili 0,75 l tvrdého alkoholu a že to tak dělají dlouho a ještě se u toho smějí.

Když už ani to nepomůže vyrovnat vnitřní bolest a nenávist k sobě samému a nebo neustanou nějakou hádku, sahají k opravdovému sebepoškozování. Vidíte u nich bodné rány například od napínáků, řezné rány od žiletky, popáleniny od cigaret. To vše prozatím dělají jenom proto, aby se jim uvolnil adrenalin aniž by si to uvědomovali. Protože bolest vlastnoručně způsobená zahluší bolest, které se chtějí vyhnout. Je to jako, když jste byli malí a zdravotní sestra Vám píchala injekci, tak jste také většinou drželi ručičku v pěst a nehty se píchali do dlaně. Na podobném principu začíná sebepoškozování...

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také