Osudy spisovatele Jaroslava Haška

Bohém, mystifikátor, hospodský povaleč a autor Osudů dobrého vojáka Švejka, to vše jsou přívlastky pro jednoho z nejznámějších českých autorů 20. století. Hašek měl se Švejkem mnoho společného a do díla promítl nejednu osobní příhodu, avšak smrt mu dílo nedovolila dokončit.

Jaroslav Hašek od dvacátých let v Lipnici nad Sázavou, těžce nemocný ještě dopisoval poslední kapitoly svého mistrovského díla, dokončit ho však nestihl, když roku 1923 zemřel, nezbyla po něm ani koruna, jeho hrob byl zaopatřen jen díky nadaci Eduarda Basse.  Švejka svěřil do rukou Karla Vaňka, který však koncepci nedodržel, i přesto byl Švejk přeložen do několika cizích jazyků a stal se tak nejznámější českou knihou v zahraničí. Co všechno tomu předcházelo?

Povídkář, humorista a publicista Jaroslav Hašek se narodil roku 1883 do středostavovské rodiny, avšak po smrti se společně s matkou, mladším bratrem a schovankou ocitli v ekonomické krizi.  Rodina se často stěhovala, bydlení v pavlačových domech mladému Jaroslavovi příliš nesvědčilo, byl plachý a velmi bojácný. V době kdy navštěvoval gymnázium, se v něm cosi zlomilo, z plachého hocha se stal buřič a rebel. Účastnil se protestů proti zrušení rovnoprávnosti češtiny ve Stavovském divadle a po dalších politických protestech byl vyloučen ze školy. Kvůli své cestovatelské povaze a bohémství opustil později post úředníka v bance Slavie. Přelomovým rokem v jeho životě byl jednoznačně rok 1907. Nejenže byl od tohoto roku častokrát vězněn za svou anarchistickou činnost, ale také se seznámil s Josefem Ladou, malířem, který mu ilustroval Švejka. Oženil se s Jarmilou Mayerovou, ale co je zřejmě nejpodstatnější - začal pít, což se mu stalo osudným. Kromě toho v roce 1907 začal redigovat časopisy Ženský obzor a svět zvířat, přispíval také do časopisů České slovo a Humoristické listy. Myslím, že pořekadlo: „Řekni mi ,co čteš a já ti řeknu, kdo jsi.“ se dá aplikovat i na Haška, avšak v trochu jiné podobě: „řekni mi, kam přispíváš a jí ti řeknu, kdo jsi.“

Hašek dokázal skvěle improvizovat a humor mu nebyl ničím cizím. O tom, že byl skvělým mystifikátorem, není pochyb - v roce 1911 totiž založil vlastní politickou stranu pod názvem Strana mírného pokroku v mezích zákona. Své plamenné projevy přednášel po hospodách, satira a humor Haškovi rozhodně nescházely. Když v roce 1915 narukoval dobrovolně do armády, jeho přátelé ho chvíli hledali, nikomu se totiž nezmínil ani slovíčkem. Svoje politickou angažovanost znovu prezentoval v Rusku, kde vstoupil do Komunistické strany, jednalo se opět o recesi, jenže někteří Češi, mezi něž patřili například Karel Toman a Rudolf Medek, mu to zazlívali. Když se roku 1920 vrátil z Ruska, kde se mezitím stačil znovu oženit, věnoval se znovu svému bohémskému životu, působil v kabaretu Červená sedma a konečně začal soustavně pracovat na Švejkovi, což je mimochodem jediná postava, ke které se kdy vrátil. Přibližně v této době se začínají projevovat zdravotní potíže, způsobené alkoholem. Odstěhoval se tedy na venkov a zbytek už znáte.

Švejk a Hašek měli mnoho společného, jestli je Švejk prostoduchý blb nebo rafinovaný šibal, ať si každý rozhodne sám, ale mnohá filmová zpracování Švejka, Haškův památník na Žižkově i nezapomenutelná replika "Tak nám zabili Ferdinanda", svědčí o tom, že ani jeden z nich nikdy neupadne v zapomnění.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také