Leonardo da Vinci - génius mnoha oborů a odvětví

Víte, kdo namaloval známý obraz dámy s tajemným úsměvem - Monu Lisu? Byl to za A - Andy Warhol, za B - Kája Saudek nebo za C - Leonardo da Vinci? Samozřejmě, že "cé" je správně, vždyť snad neexistuje člověk, který by neznal geniálního italského malíře a vynálezce Leonarda da Vinciho. Možná nějaké ty domorodé kmeny v Austrálii či v Africe. Ale řekl bych, že i o tom se dá v době "komunikačních dálnic" celkem pochybovat.

Leonardo da Vinci (celým jménem Leonardo di ser Piero da Vinci) se narodil 15. dubna 1452 v malém toskánském městě Vinci, na úpatí Monte Albana, jakožto nemanželský syn notáře Ser Piera a venkovanky Cathariny, což tehdy nebylo nic nemorálního a neobvyklého. Ser Piero uznal Leonarda za vlastního a zajistil mu všeobecné vzdělání. Autor proslulé Mony Lisy byl v pravém slova smyslu „renesančním člověkem“ – jeho intelekt se nenechal omezovat pouhou jednou činností. Leonardo se zabýval vším možným – nejznámější je jako malíř a vynálezce, ale zabýval se i sochařstvím, anatomií, projektováním staveb, geometrií, fyzikou, astronomií, hraním na loutnu...

Není známo, co přimělo Leonarda, aby se vydal na uměleckou dráhu. Údajně měl být veden k malování již od malička. Traduje se historka, že nějaký kupec požádal jeho otce, aby mu Leonardo namaloval něco na vývěsní štít, třeba srdce. Leonardo takovou primitivnost odmítl a místo srdce namaloval na štít strašlivé mýtické obludy, chrlící oheň. Ser Piero jeho výtvor ale neodnesl kupci, ale florentskému obchodníkovi s uměním, jenž jej prodal milánskému knížeti. A Leonardův otec pak kupci koupil štít se srdcem protknutým šípem. A všichni byli spokojení.

V roce 1469 mladý Leonardo nastoupil do učení v renomované dílně malíře Andrea di Cione, známého jako Verrochio, kde se setkal s pozdějším autorem obrazu „Zrození Venuše“, Sandrem Boticellim. Georgio Vasari, italský architekt a životopisec florentských umělců žijící v 16. století, vypráví, že da Vinci se k Verrochiovi dostal díky svým kresbám. Jeho otec, jenž Verrochia znal, mu jich pár přinesl na ukázku, aby se zeptal, zda má jeho syn šanci coby umělec uspět. Verrochio prý nad dokonalosti kreseb užasl a Leonarda okamžitě přijal. V jeho dílně se pak v následujících letech Leonardovi dostalo průpravy nejen umělecké, ale získal znalosti i z jiných oblastí, například z botaniky, optiky, mechaniky, chemie, obrábění kovů či tesařství.

Z těchto „učňovských“ let pozdějšího slavného umělce zřejmě pochází i historka vztahující se k Verrochiovu obrazu „Křest Krista“.  V té době bylo zvykem, že mistr namaloval pouze základní rozvržení obrazu a hlavní postavy, zbytek pak malovali žáci. Na Leonarda připadl úkol namalovat tvář anděla a krajinu v pozadí. Leonardo při malbě použil jinou techniku, než bylo do té doby běžné, místo temperových barev použil olejové, jež byly jasnější a výraznější. Leonardův anděl tak na obraze vynikl a v podstatě se stal ústřední postavou plátna. Verrochio byl prý dokonalostí Leonardovy práce tak unešen, že ho od té doby nechal malovat tváře na všech dalších obrazech.

Avšak první práce datovaná a signovaná přímo Leonardem pochází až z 5. srpna 1473, jde o kresbu „Krajina s údolím Arna“,  která se dnes nachází v galerii Uffizi. Jako tovaryš Leonardo pracuje Verrochia ještě tři roky, ačkoliv už od roku 1472 byl zapsán do cechu florentských malířů, takže mohl přijímat zakázky nezávisle na svém mistrovi.

V roce 1478 namaloval dva obrazy Madon a byl pověřen vytvořením oltářního obrazu pro kapli sv. Bernarda v paláci Signorie. Ve stejném roce byl na popud rodiny Pazziů, jedné z nejbohatších rodin ve Florencii, spáchán atentát na jejich rivaly, rodinu Medicejských. Lorenzo I. Medicejský, od roku 1469 vládce Florencie z něj vyvázl, ale jeho bratr Giuliano zemřel. V roce 1479 nakreslil Leonardo jeho oběšeného vraha. Lorenzo I. Medicejský, politik a literát, přezdívaný „il Magnifico“ (Nádherný), byl štědrým mecenášem umění, takže není divu, že se za jeho vlády Florencie stala centrem renesančního umění.  Leonardo pro něj od roku 1480 pracoval.

V roce 1481 dostal zakázku na „Klanění tří králů“, ale obraz jen rozpracoval a o rok později se na pozvání milánského vévody Lodovica Sforzy, přestěhoval do Milána. Podle Vasariho ale poslal Leonarda do Milána sám Lorenzo I.

Leonardo se milánskému vévodovi představil nejen jako malíř, ale také jako inženýr a konstruktér válečných strojů. A nabídl mu vytvoření obrovského bronzového jezdeckého pomníku Ludovicova otce, Francesca Sforzy. Projekt ale nikdy nedokončil, hliněný model pomníku v nadživotní velikosti byl ještě před odlitím do bronzu zničen francouzskými vojáky Ludvíka XII. při okupaci Milána v roce 1499.

V roce 1483 se da Vinci začal intenzivně věnovat studiu anatomie, aerodynamiky, meteorologie, fyziky a dalších vědních oborů. Výsledky svých experimentů uplatňoval při umělecké tvorbě, věda se tak stala neodlučitelnou součástí jeho děl. Ve stejném roce vytvořil, spolu s bratry Evangelistou a Ambrogiem de Predis, „Madonu ve skalách“. 

V roce 1495 da Vinci, honosící se titulem „inženýr milánského vévody“, vyzdobil místnosti  v Castello Sforzesco a započal s prací na „Poslední večeři“.  Bohužel se rozhodl použít temperové barvy v kombinaci s olejovými, takže už v polovině 16. století byla „Poslední večeře“ prohlášena za totálně zničenou. Bylo podniknuto mnoho pokusů o její restaurování, většina jí ale jen uškodila.

V roce 1499, kdy byli Sforzové z Milána vypuzeni, se Leonardo vrátil do Florencie. Zde pobyl sedm let, během nichž se mimo jiné zabýval regulací řeky Arna v souvislosti s vysoušením močálů. V roce 1503 začal vznikat nejproslulejší Leonardův obraz - „Mona Lisa“. 

Pak se znovu přesunul do Milána, kde tvořil do roku 1513, poté strávil tři roky v Římě, zabývajíc se matematickým a vědeckým studiem. V roce 1516 odjel ke dvoru francouzského krále Františka I., kde o tři roky později 2. května 1519 zemřel. V zápise o pohřbu se o něm mluví jako o „…vznešeném Miláňanovi, prvním královském malíři, inženýrovi a architektovi, státním mechanikovi…“.

Přesto jeho vynálezy ve své době uplatnění nenašly. Leonardo da Vinci vynalezl například anemometr, přístroj na měření rychlosti větru, sestrojil mechanickou kalkulačku, navrhl princip bagru, odstředivky, kolesové lodi, ponorky, soustruhu, tanku, tkacího stroje... Protože byl fascinován letem ptáků, pokoušel se sestrojit létací stroje, v roce 1496 jeden dokonce vyzkoušel. V jeho poznámkách, skicářích a zápisnících – celkem se zachovalo 3500 svazků technických náčrtků a 48 svazků rukopisů a poznámek – se nalézá mnoho vynálezů, jež byly často realizovány o několik stovek let později.

Typickým příkladem je Leonardův tank. Vypadal jako obrovská kovová kobliha na kolech a měl se řítit řadami nepřátel a rozrážet je, a zároveň krýt vlastní vojáky ženoucí se za ním. Nahoře pak měla být kuželovitá věž pro střelce. Dřevěný tank, chráněný kovovými pláty, mělo pohánět osm mužů, kteří by uvnitř něj točili klikou, pohánějící kola. Leonardo tuto myšlenku sice zavrhl, ale byla vzkříšena o čtyři sta let později, během první světové války. V roce 1916 při bitvě na řece Sommě vyjely na bitevní pole tanky a drtily řady nepřátel, přičemž chránily vlastní vojáky, klusající za nimi. Čili stejná taktika, jakou chtěl použít Leonardo da Vinci.

Leonardo se pokoušel sepsat různé knihy, například o malířství, přírodě či anatomii, již znal díky mnoha provedeným pitvám opravdu důkladně. Nejednalo se pouze o lidi, ale také o zvířata, například psů nebo koní. Z Leonardových plánů na literární veledíla však nakonec nic nebylo, zachovaly se pouze roztříštěné a nesystemizované poznámky. Ty byly navíc šifrovány a psány zrcadlově. Traduje se, že Leonardo psal své texty zrcadlově schválně, aby jejich dešifrování co nejvíce ztížil. Ale je také možné, že psal zprava doleva prostě proto, že byl levák a bylo to pro něj snazší.

Vše, co Leonardo sepsal – cca 7000 stránek – bylo později sepsáno a roztříděno do několika „kodexů“, například „O letu ptáků“, „O pohybu a měření vody“, či „O malířství“. 

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také