Zámecké zahrady - unikátní umělecká díla

Naši předkové se snažili svá sídla neustále vylepšovat. Nesoustředili se však pouze na interiéry svých hradů a zámků, ve kterých většinu roku přebývali, ale věnovali také značnou pozornost úpravě zahrad. Styly zahradních úprav vycházely z historických tradic a procházely vývojem. Podléhaly také módním vlivům, způsobu života doby a rázu krajiny v dané oblasti.

Nepočítáme-li malé užitkové zahrady na hradbách gotických hradů, objevily se první zahrady šlechtických sídel při renesančních přestavbách hradů a kolem zámeckých novostaveb. Přestože vegetační složka těchto zahrad zanikla nebo se zcela změnila při pozdějších úpravách, mohou nám dobová vyobrazení a zachovaný architektonický rámec dát poměrně přesnou představu renesanční zahrady. Tato tzv. italská zahrada byla malá, geometricky členěná, s rostlinami vysazenými a stříhanými do pravidelných tvarů. Pokud to terén umožňoval, byla osově souměrná. Terasové uspořádání typické pro Itálii se u nás většinou neobjevuje. Charakteristické příklady renesančních zahrad založených při přestavbě hradu poskytují zámky v Telči a Jindřichově Hradci. V obou případech se dochovala architektonická složka tvořená zahradními stavbami a spojovací arkádovou kolonádou. Představu o renesanční zahradě při zámecké novostavbě poskytují nejlépe zahrady jihočeské Kratochvíle a moravských Bučovic. V obou případech jde o souměrnou pravoúhlou dispozici vymezenou ohradní zdí. Ve všech zmíněných případech je náznakově obnovena i vegetační složka.

Zahrada zámku Kratochvíle

V baroku zpočátku ještě vznikaly zahrady italského typu, z nichž nejcharakterističtějšími dochovanými ukázkami jsou terasová zahrada v Zákupech, tzv. Růžová zahrada v Děčíně a především zahrada v moravských Buchlovicích.

Zahrada zámku Buchlovice

Osobitým domácím typem jsou terasové zahrady na strmých svazích pod Pražským hradem a Vrtbovská zahrada na úpatí Petřína. Napojení zámku na zahradu zprostředkovalo často velmi honosné zahradní průčelí, v němž se pravidelně objevuje i sala terrena (místnost tvořící přechod mezi interiérem a exteriérem). Barokní francouzská zahrada zachovávala geometricky principy renesance, rozvinula však pravidelnou dispozici do prostoru. Pracovala s pohledovými osami, perspektivou, rozměrnými vodními plochami (kanály a bazény) a bohatou sochařskou výzdobou. Nezbytné byly tvarované lesíky (boskety) s prostříhanými tunely, často ve formě labyrintu. Geometrické plochy bývaly osázeny ornamentálně uspořádanými květinovými záhony nebo plochami barevných písků (tzv. broderie). Na osy barokní zahrady často navazovala stromořadí a jiné krajinářské úpravy mimo vlastní zahradu. V kompozici hrály roli i vzdálené pohledové dominanty. Principy barokní zahrady se objevují už u manýristického libosadu (Květné zahrady) v Kroměříži. Výmluvným příkladem však může být zejména Dobříš a Trója.

Vrtbovská zahrada v Praze

V polovině 18. století k nám přichází móda anglického parku. Ten zcela opouští geometrické formální uspořádání a směřuje k vytvoření malířsky pojaté krajiny, v níž se střídají louky s háji a mohutnými solitérními stromy. Vodní složka má podobu nepravidelných jezer či meandrujících potoků, nechybějí ani umělé vodopády. V této idealizované umělé krajině má své místo i architektura v podobě antických chrámů, umělých středověkých ruin, exotických staveb (čínských pavilonů) poustevnických jeskyní apod.

Zámek Sychrov se zahradou

Jako zázrakem se dochoval v téměř autentické podobě jeden z nejstarších anglických parků u nás v Krásném Dvoře, kde najdeme i řadu těchto zahradních staveb. Zděné zahradní stavby se dochovaly i ve Veltrusích, kdy byly do parku vkomponovány i prvky tzv. okrasného statku. Nejvelkorysejší realizací, skutečnou záměrně komponovanou kulturní krajinou, je Lednicko – valtický areál s řadou velkolepých romantických staveb (Minaret, Janův hrad, Valtická kolonáda aj.) Ten však byl výrazně upravován a dnešní podobu získal až v následujícím období.

Lednicko - valtický areál

Stinnou stránkou módy anglického parku bylo, že přinesla hromadnou zkázu starším, často velmi hodnotným zahradním úpravám (Slavkov, Český Krumlov), jejichž novodobé rekonstrukce už mohly být jen částečné. Jaké hodnoty při tom zanikly ukazují příklady moravských Buchlovic či české Dobříše, kde dostatek volné plochy umožnil realizovat parkové úpravy v sousedství starších zahrad, které se tak dochovaly relativně neporušené.

Zahrada zámku v Dobříši

V polovině 19. století se z anglického parku vyvinul tzv. přírodně krajinářský park. Mizí z něj romantické stavby a důraz je kladen na přirozené krajinné uspořádání a druhové bohatství. Tyto parky byly často skutečnými sbírkami exotických dřevin a plnily tedy současně i roli dendrologických sbírkových zahrad. Jejich šlechtičtí zakladatelé byli často vzdělanými botaniky a nadšenými sběrateli. Jednou z nejznámějších je park v Sychrově či proslulý park v Průhonicích, do kterého se vracejí některé romantické prvky. Symbolickým předáním tohoto parku české veřejnosti jeho zakladatelem pak vývoj zámeckých zahrad končí.

Zahrada v Kroměříži

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 3 uživatelů

čtěte také