O morálce, svědomí a zodpovědnosti

Patří již ke koloritu dnešní společnosti hořekovat nad morálním úpadkem lidstva, pohrdavě si uplivnout nad zvěrstvy, která jsou někteří jedinci schopni spáchat a odsoudit kohokoliv, kdo se proti morálce proviní. Jenže jak se rozhodujeme, co je správné a co ne? Považujeme za společensky nepřípustné to samé? Proč dodržujeme stanovená pravidla? Kde se vůbec vzal pojem o tom, co je etické? A co na to naše svědomí? Máme ještě nějaké?

Morálka není osobní záležitostí jedince, ale soubor norem nastavených společností, které se časově a místně mohou velmi lišit (dříve naprosto běžný trest smrti, genocida Židů apod.). Evropská morálka vychází původně z učení antických filozofů, později na ni velmi významný vliv měla katolická církev. I v rámci jednoho státu se v jednu chvíli může přípustné chování lišit v různých skupinách obyvatel, např. ortodoxní křesťané stále odmítají sex před svatbou, který je pro drtivou většinu společnosti naprosto běžným jevem.

Morálka je tedy něco, co nám podsouvá společnost, avšak pouze na jedinci záleží, zda daná pravidla chování příjme. Může si je zvnitřnit a přijmout zcela za své, tudíž při jejich porušování bude mít výčitky svědomí a pocit, že udělal něco, co se nemá, což je ideální stav, který společnost očekává. Bohužel ne vždy k přijetí těchto zásad dojde a pak je jedinec veden k jejich dodržování strachem ze sankce, která může být v podobě např. trestu odnětí svobody, je-li daný čin nejen nemorální ale i nezákonný. Právo samozřejmě pramení z morálních zásad, avšak ne vše, co je nemorální je vždy i nezákonné (např. nevěra). V případě, že se jedinec tedy dopustí činu nemorálního, avšak nepřekročí při tom zákon hrozí mu "pouze" opovržení společnosti, a to v míře závislé na tom, o jaký čin se jedná.

Pokud tedy tupě nepřijmete něco jen proto, že vám to někdo diktuje, začnete o jednotlivých zákazech přemýšlet. Máte-li svědomí, dojdete k závěru, že opodstatnění mají takové morální zásady, které chrání někoho jiného před tím, abyste mu ublížili. Představte si například, že byste měli možnost někoho zabít s jistotu, že za to nebudete trestáni a že z toho budete mít nějaký zisk. Udělali byste to? Já rozhodně ne a doufám, že nikdo z vás také ne. Pak jsou tu ale činy, kterými nikomu neublížíte a přesto za ně sklidíte ve svém okolí pouze opovržení. Jako příklad zde poslouží třeba to, pokud byste se rozhodli nafotit sérii erotických fotografií a tu po té prodat. Ublížíte tímto činem někomu? Velmi pravděpodobně ne, avšak co by se stalo, kdyby se toto rozneslo po vašem okolí? Kolik z vašich přátel by vás podpořilo, kolik z nich by vámi opovrhlo? A nedej bože, kdyby to viděla babička, viďte?

To, jak se rozhodujeme, co je dobré a co zlé, je dáno výchovou, prostředím ve kterém vyrůstáme a žijeme. Vždyť základní funkcí pohádek je právě naučit nás rozpoznávat dobro od zla a zasít v našich malých dušičkách víru v to, že zlo nikdy nevyhraje. Bohužel život nás velmi rychle naučí, že nic není černé ani bílé a že to, co považuje za dobro jeden není dobro pro všechny a že věřit v happy-endy je čiré bláznovství.

Záleží už pak na každém z nás, jestli půjdeme cestou nejmenšího odporu, přizpůsobíme se požadavkům společnosti a nebudeme překračovat etické normy, či budeme pokoušet hranice, zkoušet, kam až se dá zajít, trápit svoje svědomí, vystavovat se rizikům, které toto chování přináší, ale na druhou stranu zase získat více svobody. Důležitým aspektem tohoto chování ovšem je přijmout absolutní zodpovědnost za své činy a být připraven nést si jejich následky. Uvědomit si, jestli svým chováním nemůžeme ublížit nebo poškodit někoho dalšího a v případě, že ano, své chování rozhodně změnit, jelikož dle mého názoru nemorální společnost je taková, která upřednostňuje svůj vlastní zájem bez ohledu na zájmy a potřeby ostatních. Ne zákony, ale naše vlastní svědomí by mělo být oním klíčovým hlídacím psem v rozhodování nad tím, co je správné a co ne.

Co myslíte Vy? Souhlasíte? Nesouhlasíte? Chováte se nemorálně? Máte svědomí? A co společnost, řítí se podle vás do pekel, jak mnozí tvrdí? Chcete k tomu něco říct? Diskutujte...

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také