Mýty a fakta o globálním oteplování

Jako předkrm emise oxidu uhličitého, hlavní chod – skleníkový efekt, a na závěr sladká tečka v podobě tání ledovců. Menu složené z faktorů a problémů globálního oteplování máme na stole naservírováno denně. Ale kdo je skutečný šéfkuchař? My všichni? Příroda? Či dokonce vláda a média?

Globální oteplování a s ním spojené problémy jsou v poslední době velmi žhavým tématem k diskusi. Snad každý člověk, který se alespoň trochu zajímá o dění kolem sebe, musel na tento termín narazit. Globální oteplování se skutečné skloňuje ve všech pádech a vzniká množství teorií, názorů podfuků a konspirací.

Předně si musíme na rovinu říci, že naše klima opravdu prochází změnou. Průměrné roční teploty stoupají; zatím sice jen o desetiny či dokonce setiny stupňů Celsia, avšak zvýšení celkové průměrné roční teploty na planetě jen o pár stupňů bude mít fatální následky. Fatální ale nebudou pro přírodu. Ta už si poradila s mnohem drastičtějšími změnami klimatu v podobě ledových dob nebo mnohonásobně větším množstvím oxidu uhličitého. Když se zamyslíme nad tím, co se s naší planetou dělo v dávné minulosti, nabízí se otázka, zda i takzvané globální oteplování a vše okolo není přirozený proces. A na tuhle otázku zatím lidstvo nezná odpověď. Skupiny vědců se denodenně přou, a obě "znepřátelené"  strany přicházejí s novými, přesvědčivými důkazy. Přesto, alespoň podle mého, je mezi laickou veřejností rozšířeno mnoho mýtů a přehnaně tragických scénářů.





CO2 vs H2O

Oxid uhličitý neboli CO2 – nejznámější a nejzmiňovanější tzv. skleníkový plyn. Ale není zdaleka jediný, není ani nejškodlivější, ani nemá největší vliv na skleníkový efekt. Tak proč nám denně nejrůznější ekologické organizace masírují do hlavy: "Zničte auta!", "Zakažte tepelné elektrárny!"? Nevím. Nenapadá mě, kdo by mohl mít zájem na tom, aby se s oxidu uhličitého stal vrah všeho živého. Pochopil bych, kdyby to bylo naopak a nadnárodní automobilové společnosti se snažily problémy zlehčovat. Jaké jsou tedy fakta o CO2?

Za prvé: Už na základní škole vás naučí, jaké je složení naší atmosféry a většina lidí to ví dodnes. Je to 78% dusíku, 21% kyslíku a 1% zbylé plyny, z toho 0,03 % zabírá oxid uhličitý. A tohle množství se prakticky nemění. I přesto, že denně chrlíme z milionů komínu mračna černého dýmu, množství oxidu uhličitého v atmosféře se stále drží u hranice 0,03%.

Za druhé: Oxid uhličitý přímo neohrožuje zdraví člověka - není jedovatý. To se týká jeho "bratra" oxidu uhelnatého. CO2 ani nezpůsobuje kyselé deště. Tohle má na svědomí oxid siřičitý, který v atmosféře reaguje s vodní párou a vytváří slabou kyselinu sírovou.

Za třetí: Oxid uhličitý sice způsobuje skleníkový efekt, ten je však pro náš život na této planetě zcela nezbytný. Nebýt skleníkového efektu, teplotní rozdíly mezi dnem a nocí by byly v řádech mnoha desítek stupňů Celsia. A co je hlavní, mnohem výraznějším skleníkovým plynem je vodní pára. Opravdu, vodní pára se nejvíce podílí na tvorbě skleníkového efektu. Faktem ale je, že se její množství dlouhodobě nezvyšuje. A když je vodní páry v atmosféře nadbytek, spadne na zem v podobě neškodné dešťové vody.

Navíc, jestliže větší množství oxidu uhličitého v atmosféře způsobuje její ohřev, proč se po výbuchu islandské sopky téměř celá Evropa ochladila? Důkazem jsou nedávné povodně u nás, v Polsku i v dalších státech.

Skleníkový efekt

Skleníkový efekt je jev, při kterém dochází k zahřívání atmosféry. To je způsobeno tím, že světelné záření proudící od slunce snadno proniká atmosférou, avšak když narazí na zemský povrch, mění se v záření tepelné. Tepelné záření se odráží od zemského povrchu, ale není schopné uniknout atmosférou zpět do vesmíru, kumuluje se v ní a ohřívá ji. Jen pro zajímavost – zemská atmosféra zachycuje asi půl miliardtiny sluneční energie, což je zhruba 180 tisíc terawattů. (jeden terawatt = bilion wattů).

Avšak nejen, že skleníkový efekt existuje v podstatě od vzniku atmosféry, ale je pro nás životně důležitý. A je tak často zmiňovaný oxid uhličitý skutečným viníkem oteplování atmosféry? Mnoho vědeckých teorií přisuzuje tohle oteplování spíše změnám slunečních cyklů, většímu množství erupcí a tak podobně. Všechna fakta se nedají zahrnout do jednoho článku a kdo se chce o tento "fenomén" moderní doby zajímat, musí si vytvořit vlastní názor mnoha zdrojů.

Tání ledovců

Tání ledovců je podle mého jeden z největších bludů, které lidé, kteří tomuhle problému nerozumí, společně s médii, vytvořili. Ano, ledovce tají, ale ne ty na Antarktidě. Ne ty mnohatunové kolosy řítící se s rachotem do moře. Tají ledovce v Itálii, ve Švýcarsku – v Alpách. Tyto ledovce jsou pozůstatky ledovců z malé doby ledové, která proběhla v Evropě asi kolem roku 1800. No a záběry tajících ledovců z Antarktidy, které se vysílají do televize společně s proroctvím o zatopení přímořských států, to jsou záběry naprosto přirozeného jevu jarního tání ledu. Jednoduše led, který se vytvořil přes zimu, při jarním oteplení vody praská a sesouvá se do moře. Zkrátka toho, že se jednoho dne probudíme a zdi domu nám bude omývat Jadran, se ještě bát nemusíme.  Český rozhlas Brno nedávno uvedl reportáž s českým vědcem (na jméno už si bohužel nevzpomenu), členem mezinárodní skupiny. Tato skupina měla pozorovat tání ledovců právě v Antarktidě. A i přes to, že se projekt uskutečnil v letních měsících (kdy by ledovce měly tát), v dané lokalitě byla taková zima, že se celá skupina vrátila bez jediného výsledku měření.

Globální oteplování existuje, ale ne v takové podobě s jakou se dnes setkáváme. Ne v té mediální nafouknuté podobě. Možná za něj může člověk, možná ne. Rozhodně se ale nemusíme bát o naši planetu, ta si s tím poradí. Vždyť v minulosti existovaly doby, kdy na naší planetě vyhynulo téměř 90% forem života. A stejně tu dnes jsme. A dnešní klima je v porovnání s minulostí stálé jako nikdy.

A navíc, člověk už nesmazatelně ovlivnil přírodu tak, že není cesty zpět. Neměli bychom tedy spíše klást důraz ne technický rozvoj? Protože ať chceme nebo ne, jednoho dne přijde katastrofa, jakou si ani neumíme představit. A jestli ne, za několik miliard let expanduje slunce a s naší dosavadní technikou tomu nedokážeme zabránit. Má cenu stavět nevýkonné vodní elektrárny, když se kvůli nim musí zatopit obrovská část lesa a vystěhovat několik vesnic? Nakonec stejně dojde k erupci kdejaké sopky a do atmosféry se vyvalí množství oxidu uhličitého, methanu a síry jako z tepelné elektrárny za několik let.

Problém současné ekologické situace se zdaleka netýká jen emisí plynů, jak se může z televizních reportáží a novinových článků zdát.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také