Chováme exotické živočichy - Vačice krysí

Nový seriál, který jsme pro vás připravili, si klade za cíl seznámit chovatele v česku s některými dosud méně známými typy živočichů, kteří se dají úspěšně v našich podmínkách chovat. Křečka, rybičky a nebo třeba želvu má totiž spousta z nás, ale co třeba zajímavý druh Křovináře, Bodlinatky nebo třeba Vačice?

Autorkou tohoto článku je Iva Beránková, majitelka stránek Myzoo.estranky.cz, která dala svolení k uveřejnění tohoto článku pro čtenáře našeho časopisu Info-koktejl.cz

Vačice krysí je drobný jihoamerický vačnatec, vzhledem připomínající spíše hlodavce nebo rejska, než vačnatce. Mají špičatý čumáček a "hubu plnou zubů", korálkově černá, kulatá očka, velké blanité ušní boltce a hustý kožíšek připomínající vlnu. Barva srsti je žlutošedá, šedá nebo šedohnědá. Ocas je chápavý, poměrně krátký a zužující se ke špičce. Zvířata jej používají při šplhání ve větvích jako pátou končetinu a taktéž k transportu materiálu na stavbu hnízda. Vačice se za něj mohou i zavěšovat. Ačkoliv se jedná o vačnatce, nemají typický vak, pouze kožní záhyb. Samci jsou větší a robustnější než samice.

Rozšíření a způsob života: Obývá tropické oblasti Jižní Ameriky, kde žije v lesích na stromech, ale nevyhýbá se ani synantropnímu způsobu života v domech a na smetištích.

Jsou to soumračná a noční zvířata. Přes den se ukrývají v různých dutinách, kde si budují kulovitá hnízda z nejrůznějšího materiálu jako je listí, mech, zvířecí srst, peří, synantropně také papír, hadry atd. Hnízdní materiál snášejí do hnízda uchopený v ocase.

Žijí samotářským způsobem života a obě pohlaví se setkávají pouze při páření v období rozmnožování. Jedná se o značně dravá zvířata lovící takřka jakoukoliv kořist, kterou dokáží zdolat, často i větší, než jsou sama. Obvykle je to hmyz, drobní obratlovci, občas i sladké plody, v blízkosti lidských sídel také odpadky.



V ohrožení vyhrožují typickou hrozbou s doširoka otevřenou tlamou. Pohlavně dospívají ve věku cca 5 měsíců. V přírodě se dožívají max. 2 let, v lidké péči žijí obvykle 4-6 let. 

Pozn.: Jedná se také o jedno z modelových laboratorních zvířat, jejíž biologie je tudíž velmi dobře zmapována. Bohužel ale také jejich populace v zajetí, zejména její laboratorní forma vyznačující se šedým nebo hnědým kožichem a menší velikostí již podléhá značné degeneraci. Zvířata tohoto typu mívají špatnou fyzickou stavbu, zakrslý růst, špatné zdraví a nižší rozmnožovací schopnosti. Žlutá forma z pozdějších importů je na tom již o poznání lépe a vyniká jak penějším zdravím, tak i větší rozmnožovací schopností.

Chov v lidské péči

Ubikace: Pro chov jsou vhodné přiměřěně velké ubikace řešené buď jako dobře větraná skleněná terária zařízená pro tropické stromové druhy s kůrou nebo hrabankou na dně, úkrytem a dostatkem větví, mohou být i osazeny živými rostlinami. Dají se ale použít i dostatečně velké klece s malou roztečí mříží, vybavené miskami na krmení, napaječkou, budkami na spaní a větvemi na šplhání. Na dno je vhodná drcená kůra nebo hobliny pod koně, lze použít i rašelinu. Důležité je poskytnutí dostatku materiálu na stavbu hnízda. Osvědčilo se seno nebo kokosové vlákno, ale využijí i např. toaletní papír. Obě pohlaví, pokud jsou na sebe zvyklá od mládí, lze chovat společně v jedné ubikaci, ale každé zvíře nutně musí mít vlastní budku. Zvířata jsou poměrně čistotná, chodí vyměšovat do jednoho rohu ubikace.



Krmení: Tyto vačice jsou převážně insektivorní, tudíž v ideálním případě by hlavní složku jídelníčku měl tvořit převážně krmný hmyz, který dovedou velmi zdatně lovit. Dále jsou ke krmení vhodní i hlodavci přiměřené velikosti, vačice dokáže bleskově a naprosto bez problémů zdolat i myš nebo křečka stejné velikosti, jako je ona sama. V nouzi lze krmit masovou míchanicí z kuřecího masa a drobů nebo konzervami pro kočky a kočičími granulemi, často přijímají i drobně pokrájené sladké ovoce, piškoty apod. Vzhledem k charakteru potravy je nutné denně odstraňovat zbytky potravy a misky na krmení udržovat v čistotě. Důležitá je napaječka, vačice poměrně hodně pijí. Obvykle se bez problémů naučí pít z automatické napaječky pro hlodavce. Nutná je občasná kontrola úkrytů, protože vačice si sem zatahují zbytky potravy a ty by se zde mohly kazit, zejména pokud jsou krmeny např. hlodavci.



Rozmnožování: Pohlavní dospělost zvířat nastává přibližně v 4-6 měsících věku. V zajetí často bývá problém u solitérně chovaných zvířat vystihnout vhodné období k připuštění zvířat k sobě, naopak u společně chovaných zvířat často chybí ochota k rozmnožování. Samice je v období rozmnožování vůči samci značně agresivní a může ho vážně pokousat. Poté ale obvykle dojde k páření. Jestliže se spojení podaří, samice po 14-15 denní březosti vrhne okolo 6-10 nidikolních mláďat. Ta se přisají k jejím strukům a jsou matkou neustále nosena. Do roka mívá obvykle 3-4 vrhy. Mláďata sají cca měsíc a půl, poté matku opustí a žijí samostatně. Jestliže dojde k vrhu, je vhodné v případě společně chovaných zvířat oddělit samce např. stěnou z pletiva, aby samici neobtěžoval.

Tyto vačice jsou poměrně zajímavá a nepříliš náročná zvířata. Od mládí chovaní jedinci se i přes jejich značně nerudnou povahu poměrně dobře ochočí, přijímají potravu z ruky a nechají se brát na ruku, aniž by kously.

Tento článek byl připraven ve spolupráci s internetovými stránkami - Myzoo.estranky.cz.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také