Chováme exotické živočichy - Gastropholis prasina

22.03.2011 - Externí redaktoři
Přečteno : 955x
Počet komentářů : 0
Člověk, příroda / Chovatelství

Nádherný, ale bohužel velmi vzácně chovaný druh ještěra, známý pod jménem Gastropholis prasina, vám bude představen v tomto článku.

Autorkou tohoto článku je Iva Beránková, majitelka stránek Myzoo.estranky.cz, která dala svolení k uveřejnění tohoto článku pro čtenáře našeho časopisu Info-koktejl.cz

Popis druhu: Poměrně velký štíhlý druh lacertida. Dosahuje délky okolo 50-60cm, z čehož přibližně 2/3 připadají na bičovitý, velmi dlouhý chápavý ocas. Vzhledem nápadně připomíná Varana smaragdového Varanus prasinus. Vrchní strana těla je jednobarevná, svítivě smaragdově zelená (odtud lat.název), spodní strana těla je jasně žlutá nebo žlutozelená. Barva na bocích přechází postupně bez ostrého ohraničení do barvy hřbetu. Oči jsou poměrně velké, s kruhovou zorničkou a měděně zbarvenou duhovkou. Čelisti jsou velmi silné, rozeklaný jazyk i vnitřek tlamky je ohnivě rudý. Spodní čelist a hrdlo jsou žluté, na obou stranách lící jsou u obou pohlaví mírné laloky. Poměrně velká štíhlá hlava nasedá na dlouhý stejně silný krk bez výraznějšího přechodu. Trup je štíhlý, ale poměrně mohutný. Končetiny jsou dobře vyvinuté, dlouhé a silné, pětiprsté, vybavené ostrými drápky umožňujícími šplhání. Zadní strana stehen pánevních končetin je zbarvena šedofialově. Ocas je velmi dlouhý, bičovítý, chápavý. Ještěři se jím přidržují při šplhání větví. Pohlavní dimorfizmus není příliš výrazný, ale samci mají na vnitřní straně stehen velmi výrazné femorální póry.

Rozšíření a biotop: Obývá okraje lesů, převážně podél vodních toků v JZ Keni a Tanzánii. Výskyt byl prokázán pouze z několika málo lokalit.

způsob života: Jedná se o striktně arborikolní druh obývající korunové patro stromů o výšce cca 12-15m, na zem nesestupuje. Velmi heliofilní druh vyhledávající plně ozářená místa. Má denní aktivitu rozdělěnou do několika period, které prokládá odpočinkem a sluněním. Pohybuje se převážně po tenkých větvích, méně po kmenech, výborně šplhá a skáče, je velmi rychlý a obratný. Na noc se uchyluje do stromových dutin a dutých větví, kde spí stočen do klubíčka. Požírá hmyz a jeho larvy (brouky, vosy, rovnokřídlé atd), pravděpodobně také květy, přezrálé ovoce, mladé listy a výhonky. O rozmnožování informace převážně chybí.

Chov v lidské péči:

ubikace a její vybavení: Pro chov vyhovují větší dobře větraná pralesní terária (náš pár má ubikaci 90x45x60; dšv) pro arborikolní druhy vybavená dostatkem silnějších i tenčích větví na šplhání, nezbytně nutné jsou úkryty např. v dutých korkových větvích umožňující noční odpočinek. Důležité je také bohaté osazení nádrže živými nebo umělými rostlinami, které dobře imitují přirozené prostředí. Na dno je vhodná drcená jedlová kůra a například polštáře mechu. Ačkoliv v přírodě na zem nesestupují, v lidské péči se poměrně často pohybují i po dně ubikace a občas se zahrabávají i do substrátu. Substrát by měl být převážně suchý, pouze polštáře mechu by měly zůstávat vlhké. Zadní stěnu a případně i boční je taktéž vhodné upravit pro možnost šplhání. Velmi důležité je dobré odvětrání ubikace, nejlépe s větráním v přední stěně a celým stropem z pletiva. Terárium nesmí být zatuchlé a dlouhodobě vlhké. Dostatečná vzdušná vlhkost se udržuje 2x denně porosením ubikace, do dalšího rosení by nádrž měla proschnout. Zvířata vlastní rosení nemají ráda a obvykle se před ním schovávají do úkrytu, proto by nemělo být stříkáno přímo na ně. Pijí převážně z vody ulpělé na větvích a vegetaci po narosení ubikace, je ale vhodné také umístit menší misky na vodu např. na větve nebo stěny terária. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi heliofilní druh obývající korunové patro, je důležité dostatečné osvětlení ubikace a nutný je taktéž zdroj UV záření. Teplota v ubikaci přez den vyhovyje v rozmezí 25-27°C, s lokálním výhřevem na 35-40°C. Zvířata lze chovat v párech.

Krmení: ke krmení je vhodný takřka jakýkoliv krmný hmyz, dobře přijímají cvrčky, šváby, velmi rády mají sarančata a můry. Ve velké míře přijímají taktéž zelené krmení (směs salátů pro býložravce, nastrouhaná mrkev, červená řepa, jablko atd), žerou i např. přezrálé banány, kiwi apod. Co se týče aplikace vitamínů a minerálií, jsou poměrně citlivé na hmyz obalený ve vit-min. prostředcích a často jej odmítají, proto je vhodnější krmit dobře živeným hmyzem před zkrmením dobře nakrmeným. Mají poměrně rychlý metabolismus, přijímají velké množství potravy a produkují značné množství trusu. Jsou citlivé na dehydrataci, proto by previdelné rosení nádrže nemělo být zanedbáváno.

rozmnožování: O rozmnožování tohoto druhu bohužel chybí informace jak z přírody, tak i z lidské péče. Pokud se náš pár podaří rozmnožit, určitě doplním :)

manipulace se zvířaty: Tyto velké ještěrky nejsou příliš plaché, nevadí jim pohyb osob v okolí ubikace a na přítomnost člověka u zavřené ubikace takřka nereagují, zřejmě dobře rozlišují význam zavřených a otevřených dvířek terária. Naopak otevřená dvířka terária a manipulace v nádrži je stresuje. Proto by měly mít dostatek klidu a neměly by být zbytečně rušené častými zásahy do terária. Je možné je naučit na krmení hmyzem podávaným z peánu, ale ruky se obvykle obávají a nejsou kontaktní, jako např. některé jiné druhy větších lacertidů, např. Omanosaura, Timon, Lacerta apod.

Fyzického kontaktu s nimi je vhodné se pokud možno vyvarovat, a pokud to není nezbytně nutné, tak na ně vůbec nesahat- A naopak je- li to nezbytně nutné, je nutné s nimi manipulovat velmi opatrně. Braní do ruky se brání pokusem o útěk, kdy hrozí riziko, že se zraní narážením do stěn ubikace. Pokud jsou uchopeny do ruky, snaží se zachytit ocasem větví nebo okolních předmětu a brání se zuřivým kousáním. Mají velmi silný stisk čelistí, a při zakousnutí mají tendence se otáčet, čímž hrozí nebezpečí, že si poraní krk nebo i zlomí čelisti. Pokud je nutné zvířata převážet, měla by být transportována v pevných, ale jemných plátěných sáčcích, protože v plastikových krabičkách si zraňují tlamku neustálým pokusem o útěk a dřením tlamkou o stěnu a víko.

Obě naše zvířata měla po importu velmi rozbité špičky tlamek. Ranky jim byly denně potírány peruánským balzámem nanášeným na dlouhé špejli a naštěstí se po cca 14 dnech zhojily takřka bez následků.