Chováme exotické živočichy - Bothriechis aurifer

Nádherný, ale v lidské péči vzácně chovaný druh křovináře. Další díl našeho seriálu o exotických zvířatech vám přiblíží tohoto krásného hada z čeledi zmijovitých.

Autorkou tohoto článku je Iva Beránková, majitelka stránek Myzoo.estranky.cz, která dala svolení k uveřejnění tohoto článku pro čtenáře našeho časopisu Info-koktejl.cz


Bothriechis aurifer je středně velký, štíhlý druh křovináře dorůstající délky cca 80cm. Adultní samci jsou přibližně stejné velikosti jako samice, od kterých se na první pohled odlišují méně kontrastním zbarvením a také tvarem hlavy. Samci mají kratší a plošší hlavu než samice, které mají hlavu delší a u očí poněkud zúženou. Základní barva adultních jedinců je smaragdově zelená s tmavým ornamentem v podobě kombinace kosočtverců (které mají u některých jedinců žlutozelené, u jiných pouze zelené středy) a klikaté čáry uprostřed hřbetu. Po stranách hlavy se od krku až k oku táhne silný černý pruh. Kresba je značně variabilní, každé zvíře má individuální vzor, navíc je odlišná i u zvířat z různých lokalit. Tento druh má pohlavní dichromatizmus, samice mají zpravidla kontrastnější kresbu obsahující více černé barvy než samci, navíc mají výraznou černou kresbu i na temeni hlavy. Samci mají pouze černé pruhy po stranách hlavy, temeno mají čistě zelené bez černého ornamentu, nanejvýše s drobnými, nesouvislými černými skvrnkami. Také kresba na hřbetě samců je obvykle méně kontrastní s menším podílem černé barvy, než je tomu u samic. Toto základní zbarvení je patrné již u novorozených mláďat, kdy samičky mají kontrastnější kresbu a dobře znatelný černý ornament na temeni hlavy. Mláďata se rodí zelenožlutá, během prvního měsíce se přebarvují do smaragdově zelené barvy. U předčasně narozených mláďat může být jejich barva jasně žlutá.


rozšíření a biotop: tento druh obývá jediné pohoří v Guatemale. Jeho biotopem jsou tropické horské mlžné lesy. Areál výskytu spadá do nadmořsých výšek mezi 1 300- 2 300m. V noci zde dochází k výrazným poklesům teplot.


způsob života: Žije samotářským způsobem života, obě pohlaví se setkávají pouze v období páření. Má denní a soumračnou aktivitu, jež je dána zřejmě přizpůsobením se nízkým nočním teplotám. Je vázán na porosty stromových kapradin, kde sedí nevysoko nad zemí a číhá na kořist. Tou jsou u adultních exemplářů různí obratlovci, např. hlodavci a ptáci. Mláďata loví ještěry a žáby. Kořist sami aktivně nevyhledávají, ale útočí na ni ze zálohy ve chvíli, kdy se octne v jejich dosahu. Obvykle ji prudce zachytí, uštknou a drží, dokud kořist neuhyne. Mají poměrně účinný jed na bázi hemotoxinů.



chov v lidské péči:

ubikace a její vybavení: K chovu v lidské péči je vhodná přiměřěně prostorná ubikace, v našem případě rozměrů 90x45x60cm (dšv), které zjevně plně vyhovují pro 1 pár zvířat. Tito hadi jsou, stejně jako další stromové nebo částečně stromové druhy náchylní na různé respirační potíže způsobené příliš zatuchlým vzduchem a nedostatečným větráním, proto je velice důležité dokonalé odvětrání ubikace. Nám se osvědčilo terárium typu Exotera s celým horním víkem z pletiva a přídavným větráním pod předními dvířky. Vzhledem k tomu, že se jedná o jedovatého živočicha, ubikace musí být dobře zajištěná proti úniku, měla by být přehledně zařízená, ale zárověň musí vyhovovat požadavkům těchto hadů. Vzhledem k tomu, že se jedná o částečně stromový druh, je nutné hadům poskytnout dostatek  silnějších větví na sezení, vhodné jsou i poličky např. z plochých kořenů, na kterých hadi s oblibou odpočívají. Tito hadi nejsou společenští, mimo období rozmnožování nevyhledávají kontakt s vlastním druhem a každý sedí obvykle na opačné straně ubikace. Proto např. vhodná místa na sezení a misky na vodu by měly být umístěny na stěnách ubikace na obou jejích stranách. Velmi vhodné je husté osázení nádrže rostlinami, nám se dokonale osvědčily rostliny umělé. Jako podkladový substrát je vhodná např. drcená jedlová kůra doplněná polštáři mechu. Hadi k odpočinku vyhledávají větve nebo poličky, ale poměrně často lehávají i na zemi na substrátu, např. pod větví či v krytu rostlin.



Teplota: Vzhledem k tomu, že se jedná o horský druh, jsou k chovu nuné poněkud nižší teploty, než je tomu u ostatních tropických druhů. Vhodná denní teplota v letním období je okolo 25-26°C, neměla by překračovat 27°C. Velice důležité jsou noční poklesy teplot, v letním období na 17-18°C. Při příliš vysokých teplotách např. v letních vedrech snadno může dojít až k úhynu hadů. V zimním období by měla denní teplota být okolo 20°C s nočními poklesy na 13-16°C. Důležitý je ale v této době lokální zdroj tepla zapínaný na cca 6 hodin denně a umožňující hadům vyhřátí a trávení kořisti. Vhodné je osvětlení ubikace např. zářivkami po dobu 12 h denně. Vlhkost: K chovu je vhodná vyšší vzdušná vlhkost, okolo 60-70% přez den, v noci ještě zvýšená bohatým porosením nádrže. Substrát na dně nádrže by měl být udržován suchý, tedy měl by v intervalu mezi nočními poroseními nádrže prosychat. Pouze polštáře mechu na dně je vhodné udržovat vlhké, zejména v období svleku, kdy hadi na  těchto polštářích s oblibou lehávají.


krmení: Zvířata z čerstvého importu někdy odmítají bílé myši a preferují mláďata potkanů, myši nilské nebo mastomyši. Tyto preference navíc mohou být individuální, někteří hadi např. bez problémů přijímají mláďata potkanů, ale odmítají mastomyši, nebo např. přijímají pouze živé myši nilské. Po nějaké době v lidské péči se ale obvykle naučí naučí přijímat zabité bílé myši podávané z peánu. Tento druh není tolik žravý, jako jsou například Bothriechis schlegeli. Dospělé jedince kmím v intervalu cca 2-3 týdnů, při častějším intervalu často ani nejeví o kořist zájem.



Mláďata nám od samého počátku bez větších problémů přijímají zabitá novorozená myší holata s nastřiženou hlavičkou a obnaženým mozkem. Krmení mláďat je náročnější na čas, mláďata se většinou z počátku musí přiměřěně vyprovokovat pošťuchováním kořistí s otevřeným mozkem, aby se do ní sama zakousla a potom je nutné je nechat v naprostém klidu, aby kořit neupustila. Obvykle ale po několika nakrmeních kořist již bez potíží přijímají sama i bez vyprovokování. Některá mláďata žerou, pouze jsou-li na zemi a při požírání kořisti lezou ocasem napřed, čímž vzniká riziko, že vyruší jiné mládě a to je kousne, takže je nutné mláďata dobře hlídat, jsou-li chována společně. Mláďata krmím v intervalu cca 10 dní v době, kdy začínají slídit po kořisti.


rozmnožování: V prvním roce po získání dospělého páru samice vykladla koncem jara pouze neoplozená vejce. K úspěšnému odchovu u nás došlo až po 2,5 letech chovu. Hadi se nám páří v zimních měsících, kdy je chladno. Období, kdy o sebe projevují zájem je ale v porovnání např. s hady rodu Trimeresurus poměrně krátké, pouze v řádu několika dní. V této době poměrně špatně přijímají potravu. Březost byla asi 8 měsíců dlouhá a na samici po většinu času nebyla příliš patrná. Samice cca 2 měsíce před porodem přestala přijímat potravu. Až přibližně 2 týdny před porodem samice znatelně přibrala v poslední třetině těla.



Porod proběhl v ranních až dopoledních hodinách na zemi v úkrytu pod větví. Ve vrhu bylo 6 zdravých plně životaschopných cca 20 cm dlouhých mláďat (3,3), jedno zřejmě mrtvě narozené, ale plně vyvinuté mládě, 2 mláďata odumřelá v počátku vývoje a 3 neoplozená vejce. Mláďata byla odchytána z ubikace rodičů již v prvním dni a umístěna pohromadě do samostatného menšího terária. Nejsou vůči sobě tolik agresivní, jako je tomu často u zemních druhů bothropsů, ale při stresu a vyrušení se snaží prchat a prudce a rychle koušou kolem sebe, čímž by mohla ohrozit ostatní mláďata. Po několika týdnech se ale výrazně uklidní.


manipulace se zvířaty: Na rozdíl od výlučně arborikolních druhů hadů tito křovináři poměrně "špatně drží" na háčku, proto jsou k manipulaci většinou nutné 2 háky, nebo hák a manipulační kleště. Hadi se většinou při vyrušení snaží utéci, tedy slézt z háčků na zem a prchat. Jsou poměrně rychlí a obratní, navíc někdy koušou kolem sebe, čímž vzniká riziko pokousání ostatních hadů, pokud jsou v jejich blízkosti. Proto je lepší hady přelovovat do oddělených nádob, pokud je nutné s nimi nějakým způsobem manipulovat a nenechávat je v kontaktu s ostatními. Na běžnou manipulaci v teráriu ale většinou příliš nereagují, pokud nejsou doslova vyrušeni. Obvykle nedělají výpady ani v době, kdy mají hlad. Přesto je ale důležité jejich zdánlivou klidnost nepodceňovat a dodržovat bezpečnou vzdálenost, protože dokáží velice rychle a bez výstrahy zaútočit a kousnout.

Autorkou tohoto článku je Iva Beránková, majitelka stránek Myzoo.estranky.cz, která dala svolení k uveřejnění tohoto článku pro čtenáře našeho časopisu Info-koktejl.cz

Tento článek byl připraven ve spolupráci s internetovými stránkami - Myzoo.estranky.cz

Foto: Pavel Šmek

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také