Výlet na Zakarpatskou Ukrajinu? Proč ne?!

Trávit svou dovolenou na východě Evropy nepatří mezi časté jevy, přesto se i tam dá nalézt nádherná rázovitá krajina i kvalitní služby. Zakarpatská Ukrajina, bývalá součást Československa a jeden ze zářných příkladů, na vás čeká!

Nejzápadnější oblast Ukrajinské republiky skrývá mnohá tajemství. Tato část Ukrajiny, ač se to na první pohled nezdá, je oblíbeným cílem turistů. Zejména cyklisté a milovníci horských túr si zde přijdou na své. Znavení návštěvníci se mohou vykoupat v mělkých řekách nebo se vydat do lesnatých kopců na houby. Region, který je sice součástí Ukrajiny, ale většina místních mluví rusínsky, vám poskytne nový pohled na život.

Něco z historie

První zmínky o obydlení nacházíme již v době kamenné. Příhodné podmínky pro zemědělství sem později přilákaly mnoho kmenů, mezi nimiž nechyběli ani Slované, Maďaři, Rumuni nebo Skytové. V období středověku byla Zakarpatská Ukrajina pod nadvládou Uher. Za významné se dá považovat selské povstání z roku 1514, ale i vlna národního obrození na počátku století devatenáctého. Po první světové válce se T.G.M. a G. Žatkovič dohodli na přičlenění Zakarpatské Ukrajiny k Československu jako autonomní oblasti. V roce 1939 získala Karpatská Ukrajina samostatnost, ale dlouho si ji neudržela. Po několika dnech byla obsazena Maďary a krátce po válce byla přičleněna k Sovětskému svazu. Úplné nezávislosti se pak Zakarpatí už nikdy nedočkalo a od roku 1991 je součástí Ukrajiny.

Co stojí za návštěvu

Než začnu popisovat zajímavé lokality Zakarpatí, ráda bych zmínila, že jenom dostat se přes ukrajinské hranice je tak trochu zážitek sám o sobě. V době, kdy jsme všichni zvyklí na Schengenský prostor, by některé asi překvapila urputnost celníků. Vyplnění dotazníků (proč a kam jedete), zápis hodnoty hladiny pohonných hmot i sériové číslo motoru - pokud navíc pojedete firemním autem, od něhož nebudete mít notářské ověření, může se vám stát, že vás nikam nevpustí.

První zajímavou zastávkou je vesnice Koločava, rodiště Nikoly Šuhaje loupežníka, které však překvapí svou rozlohou. Vesnice o 5 tisících obyvatelích nejsou zde ničím neobvyklým. Můžete navštívit muzeum, či se vyfotografovat u busty Ivana Olbrachta, který loupežníka tolik proslavil. Pro naše turisty je však největším lákadlem česká hospoda Četnická stanice. Bohužel, i když jsme si přečetli několik kladných recenzí na internetu, interiér ani kvalita jídla nás nijak neoslovily. Navíc při pohledu na toalety se nám udělalo nevolno. Koločavský boršč nestál za nic, tím ale rozhodně nechci říct, že by kvalita místních restauračních zařízení byla špatná. Je však nutné vybírat lepší podniky, a pak si můžete v klidu pochutnat na místních specialitách, jakým jsou šašlik (špíz), pelmeně (mleté maso v těstě) a tokán (kukuřičná kaše se sýrem).

O několik kilometrů dál leží jezero Sinevir. Cesta sem však je velmi náročná, protože stejně jako na celé Zakarpatské Ukrajině jsou silnice v dezolátním stavu. Když se k tomu přidají neobvyklé silniční značky a neohrožení místní řidiči, kteří povětšinou sedí za volantem starého auta, je situace dokonalá. U jezera se můžete za 5 hřiven (cca 15,- Kč) vyfotit s vycpaným medvědem, povozit se na voru, prohlédnout si 10centimetrové raky, kterých je na břehu habaděj, nebo jen tak krmit hejna miniaturních pstruhů, jejichž dospělejší příbuzní se prodávají pečení v místním bistru.

Na Zakarpatské oblasti leží i nejvyšší hora Ukrajiny Hoverla (2061m), na kterou jsem sice nevylezla, zato jsem si však zblízka prohlédla město Mukačevo. V dávných dobách bylo město pravděpodobně součástí Velké Moravy, a proto je možná na náměstí socha Cyrila a Metoděje, kteří za Velkomoravské říše žili. Mukačevo je významným průmyslovým a obchodním centrem, dopravním uzlem i místem kulturního vyžití, vždyť tu stojí i starobylý hrad Palanok.

Je tu samozřejmě tucet dalších památek a zajímavých míst, ale zmínila jsem alespoň ty, které jsem osobně navštívila. Každý si myslí, že Ukrajina je nezajímavá země, která nemá co nabídnout. Samozřejmě, že na venkově lidí žijí velmi skromně, ale strávit pár dní na místě, kde je na noční obloze vidět skutečný počet hvězd a nádherná mléčná dráha, má něco do sebe.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také