Skvosty bulharských krajin

Bulharsko - skromná země Balkánského poloostrova, proslavená tradičním vínem, ale i "tureckými záchody". Co zajímavého vás může potkat, pokud zavítáte právě do těchto končin?

Já jsem se letos vydala na pobřeží do Svatého Vlasu, ležícího kousek od historického města Nessebar. Jakmile jsme vystoupili na letišti města Burgas, naši pozornost upoutala černá mračna, která se nad námi vznášela. Temná obloha - to je pravé Bulharsko, alespoň jej tak vždycky popisovala moje mamka. Strávila v této zemi totiž posledně téměř dva týdny a slunce se jim po celou dobu téměř neukázalo, což Bulhaři komentovali slovy: "Tak to tu ještě nebylo..." Nicméně tentokrát nám štěstí na dovolené přálo více, jelikož se jednalo o pouhou bouřku, která po sobě do druhého dne nezanechala žádné stopy. Snad kromě kanalizace, která byla deštěm vyplavena do ulic.

Předem jsme byli upozorňováni, abychom si dávali pozor na své věci, a že se se zloději můžeme shledat taktéž mezi taxikáři či prodavači. S druhými jmenovanými jsme přišli do styku hned záhy. Naprosto stejné boty nelišící se dokonce ani ve velikosti na nás mávaly cenovkami jednou šest, podruhé jedenáct leva (jedno leva znamená v přepočtu asi třináct korun). Když jsme se zeptali prodávající, kolik vlastně stojí, odpověď zněla sedm. Tedy alespoň do doby, než jsme došli k pokladně. Tehdy se totiž cena záhadně zvýšila rovnou na třináct. To už prý vždy záleží jen na náladě prodavače.

Náš hotel ležel velmi blízko pobřeží. Záhy po příjezdu elektřina nefungovala z důvodu bouřky. Když o několik dní později byla vypojena na skutečně dlouhou dobu a personál rozdával svým hostům svíčky, začali jsme zkoumat, co k této situaci vedlo. Ukázalo se, že příčinou bylo ukradení kabelu, které způsobilo vypojední proudu po valné části pobřeží. Několikrát byl zapnut adaptér poháněný benzínem, který energii dodával.

Co se týče jídelníčku, mezi tradičními jídly rozhodně naleznete skopové maso. Pokud nejste zapřísáhlí abstinenti, jistě nikdo neodolá bulharskému vínu, které je na evropské příčce hned po francouzském. Chutná-li vám spíše pivo, ani potom nepřijdete zkrátka. A ti, kteří neradi mění osvědčenou kvalitu, se mohou uchýlit k českým značkám, jelikož Staropramen má své pobočky i v Bulharsku.

Co nás překvapilo na moři, byly bójky, které se houpaly na hladině jen kousek od pevniny. Že slouží jen pro orientaci a člověk si přeci může plavat, kam sám chce, tak tento názor nám byl rychle vyvrácen. Plavčíci bedlivě sledovali všechny plavce, a jakmile uvážili, že se některý příliš vzdálil, okamžitě pískali, aby se vrátil. Nebyli-li uposlechnuti, sami za dotyčným vypluli na kanoi, šlapadle či motorovém člunu. Pokud byli v lepším rozpoležení, zeptali se ho, zda se pokouší doplavat až do Istanbulu. Když ne, pouze nevrle mávali rukou směrem ke břehu, jako by odháněli mouchu.

Vlajky označující bezpečnost moře byly stejné jako na semaforech. Hladina se ani nemusela příliš změnit, aby se objevila žlutá barva, která navíc zakazovala přítomnost jakýchkoli nafukovadel ve vodě. Ukázala-li se červená, přístup do moře byl omezen přibližně na pět metrů od břehu, takže člověk mohl zůstat leda na místě, kde se lámaly vlny a nechat si je přehánět přes hlavu.

Když nastala tato situace, my jsme se rozhodli raději využít čas k výletům. Nessebar, který jsme navštívili, se nalézal na malém poloostrově. Původně se na tomto místě nacházelo před čtyřicet kostelů, což bylo s ohledem na velikost prostranství nepředstavitelné číslo. Pozůstatky památek však taktéž stály za návštěvu. Hned za starou kamennou bránou jsme minuli trosky chrámu, z nějž na místě zbyly už pouze čtyři polozbořené sloupy. Další kostel románského slohu jsme zastihli v původním stavu, avšak jeho využití se značně změnilo. Sloužil nyní jako galerie a obchod s obrazy s náboženskou tématikou.

Jakmile jsme přešli turistické centrum, ocitli jsme se až na pobřeží. Sklusali jsme dolů po vysokých schodech, které nás dovedly ke skalnaté pláži. Když jsem se rozhodla jít podél a nahoru se vrátit jinou cestou, byla jsem nucena vyšplhat kousek po malém převisu. Vyšvihla jsem nohu nahoru, načež se k mému překvapení sesypal kus mokré hlíny, na nejž jsem stoupla, a celou mě ušpinil od bláta. Vydala jsem se umýt do moře, zrovna se však objevila veliká vlna a přehnala se mi i přes hlavu. Alespoň se mi tedy dostala trocha osvěžení, ačkoli si nejsem jistá, zda jsem to kolem deváté večer vážně potřebovala. Dalšími skvosty města byl dřevěný větrný mlýn a veliká socha nacházející se na vysokém podstavci kousek od brány.

Z Nessebaru jsme vyrazili na Slunečné pobřeží, které leželo jen o kus dál. Centrum to bylo především turistické a v den naší návštěvy zde probíhal festival mezinárodních folklórních tanců. Byli jsme svědky samostatných i párových variací, přičemž valná většina tanečníků pocházela z řad dětí. Kromě pouťových atrakcí jsme se setkali s mnoha dalšími lákadly pro cizokrajné návštěvníky. Několikrát se nám naskytla nevyužitá příležitost pochovat si krokodýla či nechat si obmotat hada kolem krku a vyfotit se.

Další výlet, jehož jsme se rozhodli zúčastnit, byla plachetnice vyplouvající na širé moře. Po jejím zakotvení měli výletníci možnost nejen "projít se po prkně", ale taktéž skočit do moře až ze samého vršku lodi. Podpalubí bylo díkybohu naprosto jediným místem, kde jsme se shledali s proslavenými "tureckými toaletami". Dle mých informací tento fenomén již zcela vymizel z hotelů a turistických oblastí, ale taktéž mi bylo řečeno, že pokud bychom jeli do vnitrozemnější části, mohli bychom být velmi nemile překvapeni.

Bulharské pobřeží je ideálním místem na strávení dovolené pro ty, kteří hledají co nejvíce zábavy. Kromě nepřeberného počtu atrakcí a aquaparků, které jsme míjeli, zde bylo i mnoho možností vyplavení adrenalinu přímo do moře. Ceny za pronajaté windsurfingu byly o moc nižší, než s jakými jsem se shledala v jiných zemích, stejně jako vypůjčení motorového člunu či jízda na klasickém "banánu".

Kamenný les ležící kus od Svatého Vlasu jistě také stojí za návštěvu. Avšak samozřejmě nejzajímavějším místem celé země je hlavní město Sofia, které rozhodně stojí za návštěvu. Jeho historie sahá do antické doby a setkat se zde můžeme s mnohými památkami i skvosty. Jedním z nejproslulejších je kostel sv. Jiří ležící vprostřed pozůstatků starých římských lázní. Důležitý je samozřejmě kostel sv. Sofie, který dal celému městu jméno. Obě tyto stavby se dochovaly již ze čtvrtého století.

A konečně mnohé návštěvníky bulharského pobřeží zláká i výlet do Istanbulu, který je známý především Chrámem Boží Moudrosti Hagia Sofia, vzniklým již před dobou románského umění. Po dobytí města Turky byla valná část této stavby poničena, avšak základ zůstal. Při přestavování již byl velmi zjevný vliv byzantské kultury. Nakonec východní styl architektury není atypický ani pro Bulharsko a setkat se tam můžete s mnohými prvky islámské architektury.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také