Zámecké perly jižních Čech

Málokterý kraj se může pochlubit tak rozsáhlým přírodním, kulturním a historickým bohatstvím jako právě jižní Čechy. Není proto náhodou, že fotografie zdejších památek zdobí alba evropských, asijských i zaoceánských turistů. Okázalou bohatost výzdoby interiérů a nápaditost renesančních architektů můžeme obdivovat na nejznámějších zámcích v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci či novogotické Hluboké nad Vltavou.

Český Krumlov

Na místě osídleném už v době bronzové založili hrad v první polovině 13. století Vítkovci a učinili z něj sídlo rodové větve nazývající se páni z Krumlova. Roku 1302 po vymření této větve převzali Krumlov příbuzní Rožmberkové a učinili z něj své hlavní sídlo a centrum svého jihočeského dominia. Hrad nechali přestavět a rozšířili jej ještě o Horní hrad a předhradí. Vilém z Rožmberka začal s přestavbou hradu na renesanční zámek, v níž pokračoval i Petr Vok, poslední svého rodu. Tuto přestavbu vedl Ital Baldassare Maggi z Arogna působící jako dvorní stavitel Rožmberků. Tehdy vznikly i vzácné exteriérové nástěnné malby zdobící fasády Dolního a přední nádvoří Horního hradu. Rožmberské období největšího rozkvětu Krumlova skončilo za posledního Rožmberka Petra Voka, který byl nucen prodat zadlužené panství císaři Rudolfu II.

Také pobělohorští majitelé Eggenberkové nechali zámek upravit, tentokrát pod vedením Giaccoma de Maggi. V jejich době bylo postaveno první dřevěné zámecké divadlo, založena zahrada s letohrádkem Bellarie a krytá chodba spojující zámek se zahradou.

V budování a výzdobě areálu předními umělci pokračovali i jeho poslední majitelé, Schwarzenbergové. Ti nechali postavit i nové zděné divadlo, které spojil se zámkem třípodlažní Plášťový most. Unikátní barokní divadlo s dochovanými malovanými dekoracemi je jednou z pozoruhodností zámku. Barokními přestavbami a dostavbami dovedli Schwarzenbergové ke konci vývoj tohoto druhého největšího zámeckého komplexu u nás (po Pražském hradu). Rozsáhlý areál má 300 pokojů, vyniká ovšem i kvalitou výzdoby.

Raně barokní zahrada pravidelného obdélníkového půdorysu s terasami a letohrádkem Bellarie byla založena koncem 70. let 17. století na upraveném návrší nad zámkem. V letech 1750 – 1753 vzniká kromě nového barokního parteru a saly terreny v suterénu Bellarie také nová kaskádová fontána na rozhraní horní zahrady a dolního parteru podle návrhu architekta A. Altomonte za účasti sochařů Matyáše Griesslera a J. A. Zinnera. Roku 1762 byla fontána po obou stranách doplněna balustrádou a dekorativními vázami, později schodištěm a sousošími představujícími jednotlivá roční období. V 19. století se geometrická barokní úprava postupně uvolnila a částečně ji nahradily volnější prvky anglického parku renesančního sídla.

Hluboká nad Vltavou

Už ve 13. století stál na místě dnešního honosného zámku gotický královský hrad Frohnburg. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1265. Podobně jako jiné královské hrady byl zastavován. Pojí se k němu smutný příběh Záviše z Falkenštejna, který byl pod hradbami roku 1290 sťat.

V držení českých králů byl hrad i v době Karla IV., který ho koupil ze zástavy. Později byl opět zastavován a vystřídaly se zde mocné rody Lobkoviců a Pernštejnů. Teprve Jáchym z Hradce však roku 1562 získal Hlubokou do dědičného vlastnictví a zahájil přestavbu obytných částí na renesanční zámek, kterou dokončil jeho syn Adam. Tehdy vznikla pravidelná dispozice se dvěma nádvořími za sebou, která se zachovala dodnes. Rozsáhlé stavební aktivity však finančně vyčerpaly i tak bohatý rok a Oldřich z Hradce musel panství roku 1598 prodat.

Jako pobělohorský konfiskát získali Hlubokou v roce 1661 Schwarzenbergové. Ti pokračovali v přestavbách a dali zámku barokní vzhled. Ze všech těchto vývojových fází se však navenek prakticky nic nedochovalo. Dnešní podobu získala Hluboká až ve druhé polovině 19. století, kdy ji Schwarzenbergové důkladně přestavěli podruhé. Stavbu vedl vídeňský architekt František Beer, později F. D. Deworetzky.

Starší zámek byl na přání kněžny Eleonory z velká části zbořen a vystavěno velkolepé knížecí sídlo o 141 místnostech ve stylu módní anglické novogotiky. Stejně velkolepé jsou i interiéry s cenným mobiliářem a sbírkami. Přestože je tedy Hluboká ve své dnešní podobě relativně „mladou“ památkou, patří k našim nejznámějším a nejnavštěvovanějším zámkům.

Jindřichův Hradec

Na místě staršího přemyslovského hradiště byl založen gotický hrad trojúhelníkové dispozice se třemi věžemi v nárožích, který je poprvé zmiňován roku 1220. To už panství patřilo mocnému rodu Vítkovců, kteří drželi Jindřichův Hradec až do počátku 17. století, kdy vymřeli. Jindřichohradecká větev se začala podle tohoto sídla psát jako páni z Hradce. Město má zase jméno po svém nejvýznamnějším budovateli Jindřichovi z Hradce.

Hrad byl postupně dostavován a rozšiřován. Významná byla zejména rozsáhlá pozdně gotická dostavba koncem 14. století. Z hradu se dochovalo vnější opevnění, kulatý, dnes nezastřešený bergfrit a některé prvky interiérů.

Rozhodující přestavbu, která změnila hrad v renesanční zámek, provedli Jáchym a Adam z Hradce. Nejdřív byl v polovině 16. století pod vedením vlašského stavitele Antonia Ericera přistavěn nový Jáchymův palác. Adam II. Pak pověřil svého dvorního stavitele Baldassare Maggiho výstavbou dalšího, tzv. Adamova paláce a spojovacích Velkých arkád. Renesanční přestavba byla dokončena v roce 1597. Za Slavatů a Černínů už nebyl zámecký areál významněji dostavován, jen na počátku 18. století proběhly méně významné barokní úpravy. Po dvou požárech (1721. 1773) se však zámek ocitl v rozvalinách, opraven byl jen částečně a dál chátral. Teprve hrabě Eugen Černín přikročil v roce 1906 k dvacetileté rekonstrukci a mimořádně hodnotnou památku tak zachránil.

Nejstarší stavbou je tzv. Hladomorna, mohutná válcová věž z počátku 13. století. K ní přiléhá Starý palác, ojedinělá ukázka gotické hradní architektury. Zachoval se v něm vzácný raně gotický cyklus nástěnných maleb z roku 1338. Součástí jádra je také kaple svatého Ducha. Výraznou dominantou třetího nádvoří jsou Malé a Velké arkády. Za Hladomornou stojí hranolová Červená věž zvaná Menhartka s černou kuchyní. Jižní stranu nádvoří uzavírá renesanční palác severoitalského typu s pětibokou věží. Areál zámku patří k našim nejvýznamnějším památkám zejména z období renesance.

Jihovýchodní část jindřichohradeckého hradního ostrohu nad Nežárkou byla upravena na komorní renesanční zahradu. V ní stojí pozoruhodná stavba, ve střední Evropě ojedinělá, tzv. rondel, postavený na konci 16. století. Tento kruhový pavilon vybudovaný na starší dělové baště je zakomponován jako dominanta do zahrady s arkádovými chodbami. Vnitřní výzdobu Rondelu nechal dokončit už nový majitel Vilém Slavata z Chlumu a po něm Jan Jáchym téhož rodu. Rondel patří k nejcennějším památkám českého manýrismu.

Průměrná známka : 8.5

Hodnotilo 4 uživatelů

čtěte také