S Rudolfem II. uličkami Pražského hradu

Jaké jsou symboly Prahy? Většina z nás řekne Hradčany, chrám Sv. Víta, Malá Strana... A právě tam se dnes vydáme a začneme v uličce nejmenší - přímo Zlaté.

Zlatá ulička byla dříve známa jako ulice alchymistů. Úzká ulice vydlážděná kočičími hlavami se přimyká k hradčanským hradbám. Je lemována malými domečky, budícími dojem, jako by pocházely z pohádek bratří Grimmů. Vybledlé pastelové tóny, malinká dvířka a okénka, nízké střechy a neobyčejné množství komínů, to všechno přispívá k tomu, že působí jako domečky pro víly. Dnes je tato ulice turistickou atrakcí a v řadě domků jsou malé krámky.

Zlatá ulička

V devadesátých letech 16. století v době Rudolfa II. Habsburského obývala tyto domky hradní stráž. Později se ulička stala centrem pražských zlatníků. Král tu zaměstnával své vlastní alchymisty, kteří s vážností sedali u tavicích pecí a destilačních přístrojů, aby vyrobili zlato a uvařili elixíry života. Rudolf II. Byl vášnivým přívržencem alchymie.

Věž Daliborka

Na jednom konci uličky je věž Daliborka. Byla postavena v roce 1496 jako věznice. Jeden z příběhů vypráví, že byla pojmenována po prvním vězni, mladém šlechtici jménem Dalibor z Kozojed, který se dopustil té chyby, že se spojil se sedláky proti vlastníkům půdy. Zatímco úpěl v okovech ve vězení, naučil se sám hrát na housle. Dosáhl takové umělecké zručnosti, že se lidé shromažďovali před věznicí a naslouchali jeho hře. Pak ale přišel den, kdy čekali marně. Dalibor se svými houslemi zmlkl. Český skladatel 19. století Bedřich Smetana zkomponoval podle tohoto příběhu operu Dalibor.

Od listopadu 1916 do března 1917 žil v této uličce spisovatel Franz Kafka, autor románu Das Schlos (Zámek) a dalších ponurých, stísňujících děl. Jeho sestra Ottla, kterou měl rád, mu umožnila tvořit v domě č. 22. Kafka tam napsal většinu povídek sbírky Ein Landarzt (Venkovský lékař).

Chrám sv. Víta

Praha je považována za jedno z nejvíce fascinujících měst na světě; leží na Vltavě a nad ní se vypínají Hradčany, staré sídlo králů českých zemí.

Panorama Pražského hradu

Pražský hrad byl postaven v 9. století ze dřeva, ve 12. století přeměněn ve stavbu z kamene. Nové období výstavby započalo, když se Praha stala za vlády českého krále Karla IV., který byl roku 1355 v Římě korunován na císaře, hlavním městem Svaté říše římského národa německého. Až do 18. století, kdy byl za císařovny Marie Terezie přistavěn nový hradní trakt na západě, probíhaly další přestavby.

Španělský sál

Ve starém hradním traktu je slavný Vladislavský sál. Španělský sál je ztvárněný ve versailleském stylu. Celému hradnímu komplexu dominují věže Svatovítského chrámu. Základní kámen nechal položit císař Karel IV. V letech 1877 až 1929 dostal chrám s dokončením západní fasády dnešní vzhled. Srdcem kostela je důstojná Svatováclavská kaple, která je vyzdobena nástěnnými malbami a cennými kamenickými pracemi. Chrám sv. Víta se špičatou hlavní věží je největším a nejdůležitějším kostelem v Praze. Stal se i místem posledního odpočinku panovníků českých zemí, m. j. císaře Karla IV. A králů z rodu Habsburského - císaře Ferdinanda I., císaře Maximiliána II. a Rudolfa II.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také