Nejkrásnější památky stověžaté Prahy - díl III.

17.03.2011 - Petr Sedláček
Přečteno : 964x
Počet komentářů : 0
Cestování / Fascinující památky

Třetí díl "seriálu" o pražských památkách je zaměřen na významná pražská náměstí a stavby, které jsou jejich součástí. Přečíst si tak můžete zajímavosti např. o Václavském, Staroměstském a Karlově náměstí, dále o Faustově domě a několika dalších pamětihodnostech.

Staroměstské náměstí

Tato lokalita byla centrem obchodu a tržištěm, ještě před vznikem Starého Města. Původně se obchodovalo na volném prostranství, později vznikaly i domy. Během dějin se vystřídalo několik používaných názvů - Velké náměstí, Staré tržiště, Rynk, Staroměstský rynk, Staroměstský plac a Velké staroměstské náměstí. Současný název se používá od konce 19. století. 18. 9. 1338 vydal Jan Lucemburský výnos, kterým udělil staroměstské obci povolení ke stavbě radnice. Byla postavena Staroměstská věž, na kterou byl v roce 1410 umístěn proslulý orloj.

Náměstí se stalo centrem dění mnoha událostí českých dějin. Konaly se zde popravy (Jan Želivský, Jan Roháč z Dubé, 27 českých pánů v r. 1621), demonstrace, komunisté zde v r. 1948 převzali moc. Náměstí leželo na Královské cestě, která vedla z dnešního náměstí Republiky, Celetnou ulicí a pokračovala přes Malé náměstí Karlovou ulicí na Karlův most a dále na Pražský hrad. Je zde řada historických domů a dalších kulturních, historických a církevních památek, jako např. Staroměstská radnice, Týnský chrám (o něm více ve II. díle seriálu), pomník Mistra Jana Husa, kostel sv. Mikuláše a několik významných paláců. Náměstím prochází také tzv. Pražský poledník, dle něhož byl dříve řízen čas.

Staroměstská radnice

Staré Město pražské dostalo status města kolem roku 1233, ale na panovníkův souhlas k vybudování své radnice muselo čekat přes 100 let. Pro své sídlo zakoupili rohový dům na Staroměstském náměstí. Vedle domu byla postavena věž o výšce 69,5 m se vzácnou gotickou arkýřovou kaplí, která je dílem slavné kamenické dílny Petra Parléře. Zanedlouho přibyl další dům, je nápadný svým honosným renesančním oknem s nápisem Praga caput regni (Praha hlava království). V 16. století přibyl třetí dům a v 19. století měla radnice domů již pět. Ten poslední, renesanční dům U Minuty, má fasádu bohatě vyzdobenou sgrafity. Během 2. světové války byla část zničena, k dostavění dodnes nedošlo.

Věž s orlojem byla opravena, plocha po zničené budově byla ponechána jako park. Návštěvníky Prahy láká na radnici nejen její vyhlídka z věže, ale také orloj.

Nejstarší částí orloje je hodinový stroj, který zhotovil roku 1410 hodinář Mikuláš z Kadaně. Mistr Hanuš, o němž pověst hovoří jako o tvůrci, jej pouze v roce 1490 obohatil o kalendářní ciferník. Figurky 12 apoštolů, i když byly přidány k orloji o něco později a časem nahrazeny novými, vykonávají svou pochůzku přes 500 let. Spodní část orloje tvoří kalendářní „měsíčník". Znamení zvěrokruhu a výjevy venkovských prací, které charakterizují jednotlivé měsíce v roce, namaloval v roce 1865 Josef Mánes.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel svatého Mikuláše se nachází v Praze na Staroměstském náměstí. Byl postaven v barokním slohu v letech 1732-1737 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Často je mylně zaměňován za stejnojmenný kostel na Malostranském náměstí. Součástí kostela jsou varhany a nástropní fresky zobrazující životy světců sv. Mikuláše, sv. Benedikta a motivy ze Starého zákona. Hlavní oltář z umělého mramoru pochází z roku 1737. V letech 1870-1914 sloužil kostel pravoslavné církvi, poté byl využíván jako posádkový kostel či skladiště. Od roku 1920 zde působí Církev československá husitská.

Pomník Mistra Jana Husa

Tento pomník, který stojí uprostřed Staroměstského náměstí, je vystavěn v secesním slohu a je bronzový. Znázorňuje Jana Husa stojícího uprostřed skupiny postav, které symbolizují jednak husity a jednak pobělohorské emigranty. Jan Hus směřuje svůj pohled k Týnskému chrámu. Porobení emigranti se nacházejí blíže k místu popravy 27 pánů po stavovském povstání roku 1621.

Celé sousoší je umístěno na širokém žulovém podstavci, po jehož obvodu bylo vytesáno několik nápisů, a to např. „Milujte se, pravdy každému přejte.", „Věřím, že vláda věcí Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český." a také část textu chorálu „Ktož jsú boží bojovníci?".

Václavské náměstí

Václavské náměstí je nejvýznamnějším pražským náměstím a je považováno za centrum Prahy. Je 750 m dlouhé a 60 m široké a vzniklo při založení Nového Města v r. 1348. Již v minulosti bylo využíváno pro obchodování s koňmi a dalšími komoditami. Horní prostor uzavírala Horní brána, které Pražané začali později říkat Koňská. Na jejím místě je dnes Národní muzeum. Původní název Koňský trh byl nahrazen současným názvem v roce 1848. Dnešními dominantami náměstí, které je považováno i za symbol české státnosti, jsou Národní muzeum a sousoší sv. Václava a dalších patronů České země. V roce 1918 zde byla vyhlášená samostatnost Československa. Současná socha sv. Václava od Josefa Václava Myslbeka sem byla umístěna v roce 1913. Václavské náměstí je jedním z nejnavštěvovanějších míst Prahy. Je obklopeno řadou historických domů. Ve střední části ho protíná tramvajová trať. Dopravní spojení je zajištěno i metrem.

Pomník sv. Václava

Pomník je jednoznačně nejznámějším sochařským dílem Prahy. Autorem je nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století Josef Václav Myslbek, který na něm pracoval více než třicet let. Sousoší je symbolem české státnosti. Celý monument tvoří sousoší patronů české země, jemuž vévodí nejvýznamnější z nich, svatý Václav. Skládá se z mohutného kvádrového podstavce, na němž je umístěna jezdecká socha a z postav sv. Prokopa, sv. Anežky české, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha. První tři z nich byly osazeny v roce 1912, socha sv. Vojtěcha byla doplněna v roce 1924. Celé sousoší měří na výšku i s Václavovým kopím 7,2 metru. Původně měla být socha umístěna na rampě Národního muzea. Protestoval nejen Myslbek, ale i český národ.

Národní muzeum

Je největším muzeem ČR. Jeho sbírky tvoří hmotné doklady vývoje přírody, prehistorie a historie české i zahraniční provenience, zejména v oborech mineralogie, geologie, petrologie, paleontologie, hydrobiologie, mykologie, botaniky, entomologie, zoologie, antropologie, prehistorie a protohistorie, středověké archeologie, klasické archeologie, českých dějin, národopisu, numismatiky vč. mimoevropské, dějin divadla, dějin tělesné výchovy a sportu, pravěku a starověku Předního východu a Afriky, mimoevropské etnografie, asijské kultury, muzikologie a knihovědy.

Muzeum je tvořeno pěti odbornými ústavy - Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Knihovna Národního muzea, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur a Muzeum české hudby.

Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách. Byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách jako majitelka a správkyně sbírek i jako organizátorka veškeré muzejní práce. Majitelkou muzea zůstala společnost do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České, v roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu.

Významnou postavou pro muzeum byl historik František Palacký. Ten se zasloužil o přerod muzea z instituce aristokratické a vědecké k instituci, která se stala součástí národního obrození.

Novorenesanční stavba od architekta Josefa Schulze s centrálním prostorem Panteonu se stala nejen dominantou celého Václavského náměstí, ale i symbolem českého muzejnictví. V roce 2006 získalo Národní muzeum vedlejší budovu bývalého Federálního shromáždění, ve kterém působilo Rádio Svobodná Evropa. Část sbírek byla přestěhována a v roce 2010 začala celková rekonstrukce hlavní budovy.

Karlovo náměstí

Karlovo náměstí vzniklo při založení Nového Města v roce 1348 jako centrum jeho jižní části. Východní částí náměstí probíhala jedna z nejstarších pražských komunikací, Vyšehradská cesta, která spojovala Vyšehrad s Pražským hradem a která byla součástí původní Královské cesty. Na projektování náměstí se osobně podílel Karel IV. Celý projekt byl tak velkolepý, že je toto náměstí dodnes největším náměstím Evropy. Náměstí sloužilo jako tržnice, obchodovalo se zde s obilím, uhlím, dřívím, rybami, dobytkem a s dalšími komoditami. Náměstí je pojmenováno po českém králi a římském císaři od roku 1848. Do té doby neslo názvy Novoměstský rynk, rynk Hořejšího Města, Velké tržiště, či Dobytčí trh.

Mezi nejstarší budovy náměstí patří Novoměstská radnice ze 14. století. Rovněž Faustův dům na protilehlé straně náměstí pochází ze 14. století.

Novoměstská radnice

Patří k nejvýznamnějším stavbám Nového Města pražského. Byla zřízena jako správní a soudní dům brzy po založení města. Často soupeřila se svojí kolegyní Staroměstskou radnicí, liší se tím, že vyrostla jako nová stavba. Celá stavba byla hodně přestavována zvláště v období let 1520-1526 kdy bylo renesančně upraveno hlavní průčelí, podobu vidíme dodnes. Na konci 18. století byla proměněna na soudní úřad, kancelářské prostory a žalář. Soudní prostory dodnes zaujímají největší část.

Na pravé straně vchodu z Vodičkovy ulice je kovový etalon - bývalá „mírná míra pražského lokte zvaného též český". Na něm si mohli si cejchovat své dřevěné lokte prodavači sukna. I na této radniční věži bývaly dříve nejen hodiny, ale také orloj. Radniční věž je vysoká 42 m. Krytý ochoz s barokními věžičkami na rozích, pod nimiž jsou gotické chrliče, je ve výšce 37 m.

Faustův dům

Na jeho místě dříve stával palác Opavských knížat, později budovu užíval kníže Prokop, který přednášel na univerzitě. Byl milovník alchymie a při jeho práci občas něco vybouchlo, hořelo a zapáchalo. Říkalo se, že domem obchází Faustův duch, že palác je rejdištěm duchů, a tak tam dlouho nechtěl nikdo bydlet. V roce 1590 zakoupil dům anglický alchymista Edward Kelley působící na dvoře císaře Rudolfa II. a i on se zapříčinil o to, aby o Faustově domě kolovaly tajemné fámy. V letech 1838-1902 sídlil v domě Pražský ústav pro všeobecná vzdělávání hluchoněmých a v roce 1903 zakoupila dům Všeobecná nemocnice, je v něm jedna z největších českých lékáren.