Nejkrásnější památky stověžaté Prahy - díl II.

Druhý díl "seriálu" o pražských památkách je zaměřen na nejrůznější náboženské stavby. Přečíst si tak můžete zajímavosti např. o Týnském chrámu, Betlémské kapli, pražských klášterech a několika dalších pamětihodnostech.

O dvou významných stavbách, které spadají i do této kategorie, jsem již psal v článku Nejkrásnější památky stověžaté Prahy - díl I. V tomto díle plynule navážeme a budeme pokračovat v našem putování Prahou.

Týnský chrám

Chrám Panny Marie před Týnem byl založen v roce 1365 již jako třetí svatyně na tomto místě. Stavba je trojlodní. 80 metrů vysoké věže byly dostavěny až na přelomu 15. a 16. století. Zajímavá je nesymetrie těchto věží - jižní (pravá) je totiž výrazně širší. Interiér kostela je vyzdoben řadou mistrovských děl - gotická kazatelna, gotická madona a gotická kalvárie. Nachází se zde také nejstarší dochovaná pražská křtitelnice, která pochází z roku 1414. Je zde 19 oltářů. Vpravo před hlavním oltářem je od roku 1601 náhrobek dánského hvězdáře Tycha de Brahe, který působil na dvoře císaře Rudolfa II.

Průčelí tvoří výraznou dominantu Starého Města. Od počátku patřil k nejvýznamnějším v Praze, byl dlouholetou baštou pražských husitů a jejich ideologickým centrem. Výzdoba patří spolu s výzdobou svatovítské katedrály a kostela sv. Jakuba k tomu nejcennějšímu, co může v tomto směru hlavní město nabídnout. Jeho jméno souvisí s blízkým Týnským dvorem neboli Ungeltem, opevněným areálem, sloužící již od počátku zdejšího osídlení jako bezpečný azyl pro cizí kupce.

Kostel sv. Mikuláše

Kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí pochází z první poloviny 18. století a je nejvýznamnější barokní stavbou v Praze. Byl postaven na místě původního kostela z roku 1283. Jedná se o jednolodní stavbu s presbytářem, 4 páry kaplí, mohutnou kupolí a veřejnosti přístupnou zvonicí. Nejvýraznější podíl na stavbě nového chrámu měl K. I. Dienzenhofer, sochařskou výzdobu vytvořil J. B. Kohl. Na malířské výzdobě se podíleli nejvýznamnější mistři té doby. Kostel je se svou kopulí jednou z nejvýraznějších dominant pražského panoramatu. Chrámová kupole se výrazně liší od podobných italských kupolí. Je impozantní, má v průměru 20 m, její výška od podlahy kostela je bezmála 60 m.

Betlémská kaple

Betlémská kaple byla postavena v letech 1391-1394 díky okruhu posluchačů Milíče z Kroměříže. Významný podíl na jejím založení měli také královský dvořan Hanuš z Mühleimu a staroměstský konšel Kříž, který pro stavbu věnoval svou zahradu se sladovnou, která byla přestavěna na dům pro kazatele.

Betlémská kaple je nejvíce spojena s působením mistra Jana Husa, který byl za svá učení v roce 1415 upálen v Kostnici. Kázal zde v letech 1402-1413. Díky jeho kázání, kde kritizoval nespravedlivé poměry, se kaple stala centrem reformního hnutí. Později patřila jednotě bratrské. V roce 1661 ji zakoupili jezuité a upravili ji na katolický kostelík. Po zrušení jezuitského řádu byla uzavřena a v roce 1786 zbořena. K obnově Betlémské kaple do dnešní podoby došlo až v roce 1950 a to díky iniciativě tehdejšího ministra Gottwaldovy vlády Zdeňka Nejedlého. Podařilo se obnovit a zachovat jeden z významných monumentů českých dějin.

Strahovský klášter

Strahovský klášter, založený v roce 1140 Vladislavem I., je nejstarší premonstrátský klášter v Čechách a jedna z nejvýznamnějších architektonických památek Česka. Interiéry kláštera jsou veřejnosti přístupné, návštěvníci mohou obdivovat např. křížovou chodbu, kapitulní síň, zimní a letní refektář, románské sály apod. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie, která je součástí kláštera, je uzavřena, otevírá se jen po dobu konání bohoslužeb.

Emauzský klášter

Říká se mu také klášter Na Slovanech. Klášter byl založen se souhlasem papeže Klimenta VI. v roce 1347 pro benediktiny. Stal se centrem výjimečné vzdělanosti a ukázkou vynikající architektury. Vznikl tady proslulý deskový obraz Emauzské ukřižování (dnes je ve sbírkách NG). Stěny klášterního ambitu byly vyzdobeny malovanými výjevy ze Starého a Nového zákona. S postupem času klášter střídal majitele a podle panující módy i sloh. V barokní době byla do interiéru vestavěna kruchta, byla snížena střecha chrámu a postaveny dvě nové věže. V druhé polovině 18. století byl v klášteře zřízen vojenský špitál a jeden čas hrozilo, že zde zůstane napořád. Počátkem roku 1880 se sem nastěhovali benediktini a počali s regotizací.

Nejhorší den pro klášter přišel ve středu 14. 2. 1945, kdy si při nešťastném leteckém náletu Američané spletli Prahu a Drážďany.  Bomby zničily podstatnou část Emauz a klášter se ocitl na pokraji zkázy. Po válce došlo k renovaci, arch. František Maria Černý na střechu posadil betonovou asymetrickou skořepinovou dominantu, připomínající plachty lodí. Je vysoká 32 m a tvoří ji 40 cm silná konstrukce z bílého betonu. Na pozlacení jejích 4 m vysokých špic se spotřebovalo na 1,3 kg 24karátového zlata. Po změně poměrů byl vrácen objekt slovanským benediktinům.

Břevnovský klášter

Klášter byl založen Slavníkovcem Vojtěchem. Přemysl Otakar II. sem po vítězství nad Uherskem převezl ostatky sv. Markéty. Jí byl později komplex zasvěcen.

Klášter dlouho skrýval důkazy o své mnohasetleté historii. Až ve 20. století byla pod hlavním oltářem objevena předrománská krypta pocházející z doby kolem roku 1000.

Našly se i zbytky gotického klášterního kostela, části ambitů, torza studní i obytných místností. Za hustiských válek byl klášter husity napaden, vypleněn, vypálen a pobořen. Hrůznou dobou pro klášter byla třicetiletá válka. Po válce byl postaven klášter nový, který po 4 letech, právě v den sv. Markéty vyhořel. Byl opět nahrazen novou stavbou, která pak na začátku 18. století ustoupila honosnému areálu postaveného podle projektu Kryštofa Dientzenhofera. Za druhé světové války nebyly klášter ani kostel sv. Markéty příliš poškozeny. V době komunismu se opuštěných budov zmocnilo ministerstvo vnitra a zřídilo tady rozsáhlý archiv. Sídlila tu i složka Stb zabývající se sledováním především cizích státních příslušníků na území Československa. Uvádí se, že tady byla i maskérna upravující vizáž příslušníků bezpečnosti, aby mohli snadněji sledovat určené osoby. Po pádu režimu byl celý areál kláštera vrácen benediktinům a postupně začal být i opravován a zároveň některé jeho prostory zpřístupněny návštěvníkům.

Za klášterem je zahrada, kde se nachází zbytky oranžerie, skleníků, kaple. Přilehlý břevnovský hřbitov je mimo jiné místem odpočinku několika významných českých osobností, jsou zde pohřbeni např. Karel Kryl a Jan Patočka (první mluvčí Charty 77).

Staronová synagoga

Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942-45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel, podle pověsti tvůrce legendárního Golema. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda.

Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu.

Jubilejní (Jeruzalémská) synagoga

Jubilejní synagoga je nejmladší a zároveň největší synagogální stavbou pražské Židovské obce. Nachází se v Jeruzalémské ulici na Novém Městě. Byla vystavěna jako náhrada za Cikánovu, Novou a Velkodvorskou synagogu, které byly zbořeny v rámci asanace Židovského města. Stavba byla ukončena v roce 1906 podle plánů vídeňského architekta a zkušeného stavitele synagog Wilhelma Stiassneho. Název Jubilejní navrhl Izraelitní spolek na památku 50. výročí vlády Františka Josefa I. Toto označení se dlouho neužívalo, byla nazývána podle ulice, kde se nachází, později se jí říkalo také Velká synagoga. Synagoga je vystavěna v tzv. secesním ornamentalismu. Průčelí budovy je charakteristické mohutným obloukem a velkým rozetovým oknem, kde se nachází šesticípá Davidova hvězda. Střed západního průčelí zdobí český a hebrejský nápis: „Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. Což nemáme všichni jednoho otce? Což nás nestvořil jediný Bůh?" Po obou stranách vchodu jsou dvě věže. Synagoga má 850 sedadel, boční galerie se samostatnými vchody jsou určeny pro ženy. Jubilejní synagoga, stejně jako Staronová, slouží doposud k náboženským bohoslužbám.

Zdroje: wikipedia.cz, atlasceska.cz

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také