Kyjev - díl II. - Co musíte vidět?

11.05.2011 - Petr Sedláček
Přečteno : 1182x
Počet komentářů : 0
Cestování / Fascinující památky

V předchozím dílu tohoto článku jste si mohli přečíst několik důležitých turistických informací o hlavním městě Ukrajiny. Dnes jsou na řadě různé pamětihodnosti, a to ať už historické, nebo modernější.

Zatímco minule jsme se věnovali především obecným informacím, dnes se zaměříme na zajímavé památky a další důležité stavby.

Majdan Nezaležnosti a Chreščatyk (Майдан Незалежності a Хрещатик)

Majdan Nezaležnosti (v překladu Náměstí nezávislosti) je náměstí, které je považováno za centrum Kyjeva. Tato plocha se do povědomí Evropy dostala např. v roce 2004, kdy byla centrem tzv. Oranžové revoluce, boje budoucího prezidenta Viktora Juščenka proti zmanipulovaným volbám. Na náměstí se nachází několik budov, a to od staveb různých historických slohů, přes typické stavby socialistického realismu až po moderní obchodní centrum.

Napříč náměstím prochází ulice Chreščatyk, která je považována za hlavní kyjevskou ulici. Podél ní je několik významných budov, jako např. kyjevská radnice. Na jižním konci ulice se nalézá tzv. Besarábka (oficiálně Besarábský rynek - Бесарабський ринок), což je veliká krytá tržnice. Na severním konci je Evropské náměstí (Європейська площа) s Ukrajinským domem a Kyjevskou filharmonií.

Matka vlasti a Muzeum Velké vlastenecké války (Родина-Мать a Національний музей історії Великої Вітчизняної Війни)

Tato stavba je jednoznačně všemi odborníky označována za perlu socialistického realismu. Je to jedna ze staveb, kterou buď budete považovat za naprosto úžasný dechberoucí výtvor, nebo s hrůzou pronesete: „Tak to je tedy kýč!". Na mě působila Matka vlasti silně monumentálně. Už příchozí cesta k monumentu je lemována historickými vojenskými vozidly a další technikou, ze značně zastaralých amplionů hraje sovětská vojenská hudba... Vše budí v návštěvnících dojmy návratu do let zhruba šedesátých. Návštěvu však jednoznačně doporučuji.

Socha Matka vlasti částečně připomíná newyorskou Sochu svobody. Jedná se o sochu obří ženské válečnice se štítem a mečem. Je navíc ještě o 9 metrů vyšší (celkem 102 metrů), než její „americká kolegyně". V podstavci sochy se nachází Muzeum Velké vlastenecké války, které je typicky ukrajinsky pochmurné a temné. Veškeré nápisy jsou však bohužel jen azbukou, kdo ji neovládá, moc se asi nedozví. Avšak sbírky, které jsou zde prezentovány, jednoznačně doporučuji vidět. Utrpení ukrajinského lidu z 2. světové války je zde viditelné silně. Jedním ze zajímavých exponátů jsou např. rukavice z lidské kůže.

Chrám Svaté Sofie (Софійський собор)

Tento chrám, jehož název je inspirován istanbulským chrámem Hagia Sofia, pochází z 11. století. Díky válkám byl v historii mnohokrát poničen, avšak vždy zase opraven. Po vzniku SSSR bylo dokonce plánováno zničení tohoto chrámu, nakonec však byl zachráněn.

V současnosti je stavba, kterou tvoří 19 pitoreskních věžiček zelené barvy, součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Budova byla také vyhlášena za jeden ze 7 divů Ukrajiny. Součástí komplexu je také vysoká zvonice. Výhled z ní rozhodně doporučuji.

Chrám Svatého Michala (Михайлівський золотоверхий монастир)

Tento pravoslavný chrám je v podstatě novostavbou. Ačkoli původně pochází ze 12. století, v roce 1936 byl z nařízení SSSR zbourán. Znovu vystavěn byl chrám po vyhlášení nezávislosti Ukrajiny na SSSR. Dokončena byla tato modrá stavba v roce 1999.

V sousedství chrámu se nachází budova ukrajinského Ministerstva zahraničních věcí, která je zajímavá svým čtvrtkruhovým půdorysem.

Kyjevskopečerská lávra (Києво-Печерська лавра)

Tento jeskynní klášter byl rovněž zvolen za jeden ze 7 divů Ukrajiny. U vstupu do chrámu si návštěvníci musí koupit malou svíčku, kterou si při cestě podzemím svítí na cestu. Cesta jeskyněmi je lemována rakvemi s mumifikovanými mnichy, kterým občas kouká z mumie seschlá ruka. Co může na mnohé návštěvníky působit podivně, je chování místních věřících, kteří oddaně jeden za druhým líbají sklo každé rakve.

Mimo jeskynního komplexu je zde i několik běžných chrámových budov, zvonice a např. Muzeum miniatur, které nabízí k prohlídce mnohé lidské výtvory, a to i např. malby na lidských vlasech.

Univerzita Tarase Ševčenka (Національний Університет імені Тараса Шевченка)

Jedná se o nejprestižnější ukrajinskou Univerzitu. Je typická svou výrazně červenou budovou.

Muzeum Černobylu (Музей Чорнобиля)

Podle názvu se jedná o jednoznačně nejzajímavější muzeum Kyjeva. Opak je však pravdou. Jedná se o relativně malé muzeum v kyjevské čtvrti Podil, které je plné fotografií pracovníků vybuchlé elektrárny, různých zachovaných dokumentů, které jsou díky azbuce rovněž v podstatě nic neříkající. Nad schody do horního patra se nachází cedule s názvy obcí, které byly zničeny katastrofou v roce 1986.

Muzeum vody (музей води)

Zde naopak rozhodně doporučuji se zastavit. Toto muzeum patří k těm zajímavějším, nachází se u Evropského náměstí na konci ulice Chreščatyk.

Fiktivním výtahem se návštěvníci dostanou do podzemí. Během cesty se seznámí s historií vodovodní sítě Kyjeva, se způsoby úpravy a použití vody apod. Návštěvník se projde i kanálem plným krys, nechá se „uzavřít" do velké mýdlové bubliny, pohladí si živé ryby a děti si mohou např. stavět hráze z písku.

Kyjevský zoopark (Київський зоопарк)

Jedna z nejstarších zoologických zahrad v Ruském impériu, založena byla v roce 1908.

Pyrohovo (Пирогів)

Původně vesnička u jižního okraje Kyjeva, dnes se tu nachází známé Muzeum lidové architektury. Najdete zde stavení ze všech koutů Ukrajiny rozdělených podle oblastí. Skanzen je opravdu veliký, celá prohlídková trasa měří několik kilometrů.

Kyjevská přehrada (Київське водосховище)

Tato velká přehradní nádrž na Dněpru se nachází severně od Kyjeva. Často bývá nazývána jako Kyjevské moře. Původními plány bylo vybudovat kolem přehrady desítky turistických středisek a táborů, plánoval se i velký rozvoj vodní dopravy. Všechny plány byly ukončeny výbuchem jaderné elektrárny Černobyl v roce 1986, který minimálně severní část přehrady silně zamořil. Koupání v přehradě je dodnes nedoporučováno, někteří místní však doporučení nedbají. Přehrada je dlouhá přes 110 km, široká kolem 12 km. Vystavěna byla v letech 1960-66.

Hráz přehrady se nachází u malého městečka Vyšhorod, do kterého se dostanete např. maršrutou od konečné metra Gerojiv Dnipra.