Helfštýn - tichý strážce Moravské brány

Jeden z největších hradů, dominanta Moravské brány, stavba s bohatou historií opředená množstvím krásných pověstí. Mohutný Helfštýn láká k návštěvě nejen svou atmosférou, ale během letních prázdnin také věhlasným kovářským symposiem Hefaiston.

Historie hradu Helfštýna se začala psát na počátku 14. století. V této době se na strategickém kopci nedaleko řeky Bečvy usadil loupeživý rytíř Friduš z Linavy se svou družinou a vystavěl si malý dřevěný hrádek. Jeho řádění po kraji nemohlo zůstat bez odezvy a po úspěšném dobytí králem Janem Lucemburským jej panovník věnoval Vokovi z Kravař. Mocný rod Kravařů, který Helfštýn vlastnil až do roku 1434, pak započal velký stavební ruch. Staví se mohutné opevnění s obrannými věžemi, vzniká druhé hradní nádvoří s hospodářskými budovami a úprav se dočká i panská obytná část hradu.

Po rodu z Kravař se Helfštýna na krátkou dobu zmocnil další lapka - Jan z Messenpecku, který byl pro podhradí skutečnou pohromou. Naštěstí byl po čase vystřídán mírumilovnějšími majiteli, kteří z Helfštýna budují stále rozlehlejší a významnější sídlo. Největšího stavebního rozmachu se zhostil pan Kostka z Postupic a po něm zejména významný rod Pernštejnů, kterým patřil i nedaleký Přerov. Za Viléma z Pernštejna bylo vybudováno tzv. Velké nádvoří, díky čemuž se z Helfštýna stal skutečný kolos. Jeho syn Jan se poté postaral o unikát mezi obdobnými stavbami - sto metrů dlouhou štítovou zeď o tloušťce místy až více než 9 metrů.

Pernštejnské období můžeme pro hrad nazvat zlatým věkem. Po nich vlastní Helfštýn pánové z Ludanic, díky sňatku s dědičkou i slavný jihočeský šlechtic Petr Vok z Rožmberka, který se svou manželkou helfštýnské panství spíše sporadicky navštěvuje. Hrad poté prodává Bruntálským z Vrbna, kteří však po katastrofě na Bílé Hoře o hrad během kolotoče konfiskací přicházejí. Hrad poté rok obývala císařská posádka a pak přešel pod správu kardinála Ditrichštejna. Během třicetileté války statečně odolával Dánům i Švédům a je po právu považován za nedobytný. Po válce hrad nebyl již trvale obývaný, sídlil zde jen správce.

Helfštýn začal být považován za nepotřebný a z císařského rozkazu byl systematicky bořen, aby se o pár let později začal opět o překot ze strachu z tureckých výpadů opravovat. Hrad však přes tyto snahy nadále chátrá, časem se při požáru po zásahu bleskem propadá střecha paláce a během 19. století se z hradu stává oblíbené výletní místo lidí z okolí, jednu dobu je zde i kuželna a výletní restaurace. Ruiny však i po staletích prokázaly svoji pevnost, neboť jedna z věží byla považována za staticky narušenou, byli na její zboření povoláni dělostřelci z Olomouce. "Vachrlatá" stavba se poddala až po šedesáti vystřelených koulích...

Po roce 1945 přechází hrad do vlastnictví státu. Od šedesátých let jej spravuje Muzeum Komenského v Přerově. Od osmdesátých let si Helfštýn vybudoval mezinárodní renomé každoroční srpnovou akcí - kovářským symposiem Hefaiston, na němž se za vydatného zájmu veřejnosti schází špičky uměleckého kovářství z desítek zemí celého světa. Často zde vytvořená díla jejich autoři věnují hradu Helfštýnu a tak postupem let vznikla nejen poměrně rozsáhlá stálá expozice uměleckého kovářství, ale mnohá díla jsou umístěna volně v areálu hradu, v jeho zákoutích, což jen umocňuje nevšední kouzlo této významné památky.

Jako správný hrad je i Helfštýn obestřen řadou pověstí. Nejznámější z nich vypráví o nešťastné dívce Anežce z podhradí. V té době vládl na Helfštýně zlý Jan Messenpeck, který často a rád využíval práva první noci. Jednoho dne padla jeho volna na čerstvě vdanou nešťastnou Anežku. Rytíř nevěstu unesl na hrad přímo ze svatebního veselí. Statečná dívka se však odmítla zvrhlému šlechtici poddat a před poslední branou před paláce se vrhla do hlubokého jezírka a posledními slovy rytíře proklela. Té noci hladina jezírka zezelenala a duch nebohé Anežky strašil Jana každou noc. Zelená helfštýnská paní se od těch dnů často prochází po hradbách a sklepeních, kde po sobě zanechává zelenou stopu. Říká se, že kdo se zeleného zdiva dotkne a něco si tajně přeje, tomu se jeho přání do roka vyplní, což turisté rádi a často činí.

Zdroje:

Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (Vladimír Brych, Jan Rendek; Ottovo nakladatelství, 2008)

Pověsti a též pravdy trochu ode hradu helfštýnského (Věra Krejčířová,Dalibor Figeľ;nakladatelství Beatris, 2004)

Helfštejn (33. svazek vlastivědných průvodců "Putujeme po hradech a zámcích,Rostislav Vojkovský, Ladislav Juroš; nakladatelství Beatris, 2005)

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také