Fascinující památky - Diokleciánův palác ve Splitu

Pokud vaše cesta za odpočinkem bude letos směřovat třeba k Jaderskému moři do Chorvatska, tak bych vám ráda doporučila zastavení ve městě Splitu. Prohlídka Diokleciánova paláce, do kterého každoročně směřují tisíce turistů z celého světa ve vás určitě zanechá nezapomenutelný zážitek. Není divu, že tento skvost architektury byl zařazen organizací UNESCO mezi nejcennější památky kulturního dědictví lidstva.

Slovo "palác" lze vlastně sotva použít pro označení obrovské rezidence, kterou si nechal postavit císař Dioklecián jako útočiště na pobřeží Jaderského moře ke konci 3. století po Kr. Stavba sestává ze zdí silných 2,5 metru a vysokých 15 až 20 metrů a zahrnuje areál o rozloze téměř 3,6 hektaru. Pravoúhlý půdorys s masivními branami, obrannými věžemi a křižovatkou dvou hlavních silnic, které jsou dodnes důležitými dopravními tepnami se podobá římské pevnosti. Dvě egyptské sfingy, různé paláce v románském a gotickém slohu, kaple, zvonice (campanile) a pozůstatky kláštera z 11. století - to všechno a ještě více lze nalézt uvnitř vápencových zdí Diokleciánova paláce.

Po Diokleciánově smrti byl palácový komplex postupně osidlován a pozvolna se proměnil v město. Půvab tohoto města spočívá především v tom, že jsou na úzkém prostoru nakupeny budovy z několika rozdílných epoch. Ty byly připojovány ke zdem a sloupům původního komplexu, takže vzniklo kuriozní nakupení rozličných stylových směrů.

Dioklecianus

Směrem k moři měl palác monumentální sloupovou chodbu. Za ní, neseny velkým klenutým sklepením, se nacházely císařské komnaty, velká hala a vestibul, který byl završen kupolí. Císařovo mausoleum, osmihranná budova obklopená korintskými sloupy, byla v 7. století přestavena na městskou katedrálu. Ve 13. století sem byly zabudovány dveře z ušlechtilých dřev a kněžiště. Jinak však zůstala stavba nezměněna. Přežily i portréty Dioleciána a jeho manželky Priscy na jednom z vlysů uvnitř budovy. I Jupiterům chrám s elegantním portálem, který se nachází proti mausoleu, je stále dobře zachovalý a byl přestavěn na baptisterium. Podobný osud postihl i lázně, které nechal Dioklecián postavit v Římě - část se jich stala později základem kostela Santa Maria degli Angeli.

Sfinga

Dioklecián vybudoval palác v blízkosti svého rodiště. Nádhera stavby kontrastuje s jeho původem. Předpokládá se, že byl synem otroka a povznesl se do své mocenské pozice prostřednictvím císařské gardy. Roku 284 po Kr. se stal císařem a založil tetrarchii, systém, který rozčlenil říši na čtyři části se čtyřmi regenty, dvě na východě, dvě na západě. Poté už Řím nebyl jediným centrem říše a Dioklecián Řím také až do roku 303 po Kr. nenavštívil.

Palác, do něhož se po své abdikaci uchýlil, sloužil také pěstování císařova obrazu jakožto bytosti podobající se bohu, která sídlí uprostřed té nádhery za neproniknutelnými zdmi. Dioklecián vešel do dějin jako panovník, který zadržel úpadek postonávající říše a jako pronásledovatel křesťanů, jehož mausoleum se paradoxně stalo křesťanským kostelem.

Robert Adam a palác

Když v roce 1757 navštívil Split mladý skotský architekt Robert Adam, měl v úmyslu přesně sepsat stav původního komplexu. Rozhodl se, že vypracuje studii o Diokleciánově paláci a spolu se třemi kresliči vyhotovil náčrty v odpovídajícím měřítku, které se staly základem obsáhlé publikace. Adamova studie pak inspirovala jeden z nejvýznamnějších projektů britské architektury 18. století Adelphi. Komplex budov na břehu Temže v jižní části Londýna sestávající z bytů a kanceláří zahrnoval řadu domů postavených přímo u řeky na klenuté arkádě. Na tomto projektu spolupracovali čtyři Adamovi bratři. (Označení Adelphi je odvozeno z řeckého slova bratři). Nesmírné komplikace a výdaje je přivedly na pokraj bankrotu. Sen o novém architektonickém slohu založeném na římském modelu byl přesto nakonec odměněn úspěchem. Ačkoli byla větší část Adelphi v roce 1937 stržena, Adamovy elegantně členěné klasické fasády měly trvalý vliv na budoucí architektonické myšlení.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 3 uživatelů

čtěte také