Fascinující památky - Koloseum v Římě

Amfiteátr je římským vynálezem. Sestával z arény s elipsovitým půdorysem, obklopeným řadami sedadel uspořádaných do poschodí, z nichž mohlo v bezpečí sledovat předváděné zápasy velké množství diváků. Bojovali tu gladiátoři a defilovala tu exotická zvířata, která se později před očima žasnoucího davu vzájemně povraždila a pozabíjela. Římské Koloseum bylo zvoleno celým světem mezi sedm nových divů světa, které byly slavnostně vyhlášeny 7. července 2007 v portugalském Lisabonu.

Řím měl několik amfiteátrů už před stavbou Kolosea, ale po velkém požáru v roce 64 po Kr. bylo zapotřebí nového. Vespasianus, který byl císařem od roku 69 po Kr., nařídil stavbu prostorného amfiteátru, který měl nést jeho jméno a velikostí a krásou předčít všechny ostatní.

Stal se známým jako Flaviův amfiteátr (Amphiteatrum Flavium) a byl zřízen na dně umělého jezera. Jezero patřilo k nákladnému komplexu Zlatého domu (Domus Aurea), který vybudoval jeho předchůdce Nero. Volba tohoto místa byla pokud jde o stavebně technickou stránku chytrá a symbolizovala konec jednoho dekadentního stavebního období. Vespasianus stejně jako Nero nastínil stavební program ve velkém stylu, ale učinil to v zájmu veřejnosti, nikoli z čistě soukromé touhy po požitcích. Je ironií, že se Nero mohl i posmrtně pomstít za Vespasianovo přejmenování: od 8. století je Flaviův amfiteátr známý jako Koloseum. Předpokládá se, že toto označení je odvozené od kolosální Neronovy sochy, která stála v bezprostřední blízkosti. (Vespasianus ji nechtěl zničit, ale dal vyměnit hlavu a přejmenoval sochu po Apollónovi.)

Koloseum měří po obvodu téměř 500 metrů, je vysoké 48,5 metrů a sestává z travertinu, tufu a cihel. V roce 80 po Kr. je zasvětil Vespasianův následník Titus ceremoniálem, při němž bylo předvedeno na 5 000 divokých zvířat. Avšak ani v té době nebylo dílo ještě dokončeno. Poslední horní divácká tribuna byla přistavěna teprve za dalšího císaře – Domitiana.

Stavba je konstruována mnohovrstevně. Její architektura ukazuje, jak geniálně šlo ovládat pohyb velkých mas lidí. V amfiteátru bylo místo asi pro 50 000 lidí, a přesto systém schodišť a koridorů zajišťoval hladký přístup k sedadlům i odchod.

Avšak ještě důležitější byla pečlivá organizace traktu, kde byla zvířata. Architekti Kolosea zkonstruovali s velkou zručností systém chodeb a výtahů, který směřoval rozdivočelá zvířata z klecí pod jevištěm přímo do arény. Řadu součástí této struktury si lze prohlédnout ještě dnes stejně jako sokly a krakorce ve čtvrtém, nejvyšším poschodí. Tyto kameny kdysi držely stožáry, které umožňovaly napnout přes arénu amfiteátru obrovskou stanovou střechu. Chytře vymyšlené uspořádání plachet, kladkostrojů a lan obsluhovali námořníci.

Díky této pokročilé technice a účinnému nasměrování mas lidí je Koloseum považováno za stavbu, která daleko předčila svou dobu. Dokonce i konstrukční metoda se dnes jeví jako překvapivě moderní a nikoli nepodobná metodě, která se používá ve 20. století u ocelových konstrukcí mrakodrapů. Skoro 2000 let po otevření Kolosea je ještě pořád považujeme za vynikající příklad římského stavitelského umění.

V 18. a 19. století se pokládalo za zajímavé a vzrušující pozorovat Koloseum v noci. Budova byla v té době už rozpadlá a bujely na ní rostliny, což trvalo až do poloviny 19. století.

Průměrná známka : 8.9

Hodnotilo 10 uživatelů

čtěte také