Odlétala jsem v březnu, kdy je v této subtropické krajině asi nejpříznivější počasí pro turistiku. Povinně jsem dostala do ruky vakcínu proti žloutence typu C a břišnímu tyfu, a to společně s léky na prevenci proti malárii. Cestu jsem si rozdělila do tří částí - Mexiko, Guatemala a Belize. Let byl náročný, ve vzduchu a na letištích strávíte skoro dvacet čtyři hodin. Dvakrát jsem musela přestupovat - v Madridu a v Mexiko City. Ale po této náročné cestě, když vás do obličeje praští teplý vlhký vzduch a nohou stoupnete na rozpálený písek, vás únava přejde.

Mou první zastávkou byl Cancún, do kterého jsem přiletěla malým starším letadlem. Jen chvilku jsem měla možnost pokochat se prvním pohledem na krásný Karibik, bílé písečné pláže a turisticky přizpůsobené město. Tyto první dojmy z moře, ciziny a odlišné kultury byly snad nejsilnější.

Hned po dvouhodinovém přejezdu do malého města Tulum jsem vyzkoušela moře. Na plážích v Mexiku je tzv. "bílý klimatizovaný písek", který příjemně chladí i za velkých veder, takže se v něm nepálí nohy. Zato Karibik, díky otevřenému nekrytému přístupu přímo do oceánu, je spíše chladný. I když docela zajímavý, co se týče šnorchlování. Určitě tu nejsou tak krásní koráli jako třeba v Chorvatsku a pestré plody moře tu také nenajdete, ale i tak to stojí za to. Dno je zbarveno spíše do hněda a šediva a když vydržíte nehybně na jednom místě, začne si vás zkoumat houf malých rybiček. První mayské památky, na které jsem se dostala, byly tulumské pyramidy. Nepatří k těm největším či nejzajímavějším, proto je lepší se na ně jet podívat hned ze začátku.

Oproti tomu Chichen Itza, třetí zastávka mé cesty, stojí za to. Tyto pyramidy jsou považovány za osmý div světa. Zde se nachází světoznámá Kukulkánova pyramida či nádherně zdobená observatoř jeptišek. Místo působí opravdu magicky, ale vyplatí se přijet tam hned ráno, protože turisté tento pocit dokážou dokonale narušit. Všechno vstupné na pyramidy v Mexiku stojí 40 Pesos. Samotné to není vůbec drahé, ale bezpochyby se vyplatí domluvit si místního průvodce.

Mou další zastávkou se stalo velké pobřežní město Campeche. Kromě pár zřícených hradeb, špinavého moře a krásných malých uliček tu není nic zajímavého. Ovšem je to místo, kde se alespoň na chvíli dostanete do pořádné civilizace.

 

Další zachovalé pyramidy se nachází v Palenque. Najdete tu například nádhernou Pyramidu nápisů, či Posvátný strom, který má vrstvení jako patra, což symbolizuje stupňování etap posmrtného života. Zde se také dozvíte zajímavost o kosmonautovi, což je vyobrazený muž, který připomíná start raketoplánu (archeologové našli jeho sarkofág s ostatky).

Díky vsunutí pyramid do nedotčené přírody je to také místo, kde spatříte opravdu hodně zvířat, jako jsou tukani, opice, tarantule a možná i jaguáři. Zde si také můžete domluvit výlet s místním indiánem a stanete se tak domorodci, kteří se vydají vstříc nebezpečné džungli.

Opravdu zajímavé jsou vodní kaskády na řece Shumul-Ha, které se nazývají Aqua Azul. Slunce spolu s kamínky vrhá do vody zvláštní odstíny modré. Pokud skočíte do těchto peřejí, zaručuji vám jeden z nejhezčích zážitků v nádherně průzračné vodě, mezi vodopády a splavy. I ta ledová voda za to stojí. U Aqua Azul se nachází kmen Zapatistů, kam vás však nikdo nepustí, protože tihle domorodci nemají bělochy rádi a cizince už vůbec ne.

San Cristobal de las Casas, neboli "malebná indiánská metropole", je docela civilizované, moderní
město v jihovýchodní části Mexika. Město vypadá krásně hlavně za tmy. Toto místo je však plné turistů.

V této části cesty jsem se přemístila do sousedního státu Guatemaly a do Mexika jsem se vrátila jen na poslední dva dny dovolené. První navštívené místo po několika hodinách v autě byl Bacalar, hluboká laguna s restaurací. Mnohem zajímavější je však jezero Atitlán a městečko Panajachel. Atitlán je obklopený sopkami a s Panajachel tvoří "místo věčného jara". Ve městečku je nesčetně pestrých trhů, avšak je zaměřené na turisty, a proto tu také najdete mnoho hotelů, restaurací a obchodů se suvenýry. Je tu možnost projížďky na lodi, ale možná větší zážitek je místní "taxík" v podobě malého tříkolového vozítka, které se s pasažéry div nevyklopí.

Nedaleko Panajachel leží Santiago. Přijet se tam dá nejlépe lodí. Je to vesnička, kde nosí indiáni pestré kroje a působí hrozně mile. Ovšem je to také místo, kde se kolem vás během vteřiny shromáždí skupinky dětí s ručně vyrobenými cetkami na klíče, které se snaží prodat alespoň za 5 Quetzalů. Když si něco koupíte, sepíšete tím s nimi neviditelnou smlouvu a už se jejich vděčných ručiček nezbavíte.

Určitě je zajímavé navštívit i místní kostel, což je také asi jediný kostel (o kterém já vím), kde můžete fotit. Největší trh v Guatemale nese název Chichicastenango. Zdá se být krásný, ale je lepší navštívit nějakou uzavřenou část tržiště, abyste okusili ty "krásné" místní pachy, které se v teplé místnosti nepochopitelně mísí.

Velice zajímavé město je bezpochyby Antiqua. Abyste nezabloudili, jistě potřebujete plánek, všechny uličky jsou tu totiž narýsované jedna vedle druhé svisle i vodorovně, všechny k nerozeznání stejné. Jsou tu krásné kostely, chrámy a hodně galerií, kam se vyplatí jít na kávu, přičemž atmosféře dodávají místní muzikanti.

 

Rozhodla jsem se také navštívit činnou sopku a podívat se na lávové pole. Pacaya leží blízko známých sopek, jako jsou Aqua, Fuego a Acatenango. Na Pacayu jsem se dostala malou lesní cestičkou a cesta trvala více než hodinu. Zájemci si zde mohli půjčit koně. Asi poslední půl hodinu cesty jsem šla po lávovém poli. Toto místo se zdá neuvěřitelné, přes boty cítíte teplo vycházející z kamenů, pod kterými teče láva. Možná někdo, kdo na sopce nikdy nebyl, si ani nedokáže představit, že je od něj rudá lává pouhých pár metrů. Je to v pořádku, já tomu dřív také nevěřila. Ale i když je místy nebezpečné, kam šlápnete, pokud se soustředíte na každý krok, nic se vám nestane. Velmi zákeřná je i lávová struska, která i při nepatrném dotyku dokáže člověka hodně pořezat.

U jezera Izaba teče řeka Rio Dulce a u ní leží malé městečko. Není na něm nic neobyčejného, snad jen možnost přespání v bungalovech přímo u řeky, výborná jídla v romantickém prostředí. Je to spojnice mezi Karibikem a jedním z jezer.

V Guatemale se nachází také černošské městečko, do kterého se dostanete po Rio Dulce. Nese název Livingstone. Černoši tu mají vlastní klid, komunitu a ani na mne se nedívali zrovna nadšeně.

Flores - maličký obydlený ostrůvek s nesčetně hotely a restauracemi. Obyvatelé jsou na turismus zvyklí a díky tomu také opravdu přátelští. Je to po dlouhé době místo, které se dá označit za civilizaci. Dívkám se jistě bude zamlouvat hyperaktivita místních chlapců. Basketbalové hřiště je věčně obsazené a oni jsou jen rádi, když se na ně přijde nějaká slečna podívat, navíc, když je to běloška.

Název Tikal by neměl být až tak neznámý. Jsou to mayské pyramidy v Guatemale, proslulé po celém světě. Některé z nich ještě stále slouží k obřadům. Po tomto krásném završení jsem odjela do poslední navštívené země, a to do Belize.

V Belize mne uvítalo malé městečko San Ignacio u řeky Macal, když tu však ochutnáte jídlo, poznáte, že už nejste v Mexiku ani Guatemale. Jídlo je méně pestré, obyčejnější. Ovšem krajina je krásná pořád. Zde se mluví zejména anglicky, protože Belize je britskou kolonií.

Belize City - kdysi hlavní město. Hodně rušné, ale přes to hezké a barevné. Na bělocha tu narazíte jen výjimečně a mladé dívce, která se tu rozhodne procházet sama, se toto místo nebude vůbec líbit, protože není vůbec nezvyklé, že ji někdo chytí za rameno a nabídne jí, ať jde s ním. U toho to však také skončí a dále není třeba se bát. Na druhou stranu je to přece jen krásný pocit, když na vás kolemjdoucí bez přestání pískají a mrkají.

 

Ostrov Ambergris Caye je přístupný z Belize City, dostat se tam můžete motorovou lodí za necelou hodinu. Tady jsem si konečně připadala jako na vysněné dovolené v Karibiku. Není to moc vyhlášené místo s velkými plážemi, ale vše do sebe tak krásně zapadá, že se vám tu nemůže nelíbit. Písek, východ slunce nad mořem, chatičky přímo u břehu. Ovšem nesmíte se divit, když vás ve vašem obydlí navštíví třeba takový leguán, protože na tom není nic zvláštního. Doporučuji restauraci s mořskými plody a noční procházku. Tohle bylo však za celou mou cestu také jediné místo, kde pršelo. Zde se vám možná i naskytne možnost šnorchlování mezi kladivouny, rejnoky, želvami a delfíny.

 

Tento kousek světa rozhodně stojí za prozkoumání. I když nás dnes v Mexickém zálivu straší uniklá ropa a v Guatemale vybuchla Pacaya, nebudete litovat, když se proletíte tímto směrem.

 

login:
heslo:
zapamatovat

registrace
zapomenuté heslo

SEO Blog
Náhradní díly a autodíly




Novinky přes RSS


Dikusní fórum Info-koktejl.cz