Sladká i hořká Neapol

Po vyslovení slova Neapol nebo italsky Napoli (čteno Nápoli, nejsme totiž na poli) téměř vždy následuje slavný citát: "Vidět Neapol a zemřít!". Nejdříve se na její krásu psaly ódy, později četné kritiky. Ani jedno totiž nevyvrací výše uvedené úsloví. Rozdíl spočívá v tom, jestli zemřete blahem nebo hrůzou. Jak tedy vnímá Neapol evropský turista 21. století?

Slunné západní pobřeží jižní Itálie, krásně blankytné moře v protikladu šedi sopky Vesuv, čerstvý středomořský vzduch, množství kulturních památek... Taková je představa každého, kdo jako destinaci své dovolené či jen krátké návštěvy zvolí toto italské město. Léčba šokem však nastává po transferu z letiště do centra. Všudypřítomný hluk přestanete vnímat hned, jak se vám ke kotníkům začnou tulit odpadky. Poletující igelity a hromady smetí tvoří dnes totiž nedílnou kulisu Neapole.

I přesto nebo možná právě díky tomu jako satisfakci skrývá Neapol jistá bohatství a pozoruhodná místa. Jakožto středoevropská turistka jsem jako první zastávku zvolila pobřeží Neapolského zálivu s Castel dell'Ovo. Středověký kamenný hrad kontrastuje s barvou mořských vln narážejících na jeho stěny a poskytuje nejen stín turistům (kterých tu ovšem kupodivu příliš nepotkáte), ale z několika jeho pater i typický výhled na záliv a sopku Vesuv, tedy celé neapolské panorama. Při cestě zpět do centra mineme ještě jeden hrad, tentokrát Castel Nuovo. Díky pěti mohutným věžím a zachovalému stavu působí i dnes majestátně a není divu, když zmíníme, že na jeho půdě působili renesanční italští velikánové jako Petrarca či Boccaccio. Ani tomuto hradu nechybí kontrast - tentokrát je to však kontrast černého kamene a bílého mramorového vstupního oblouku.

Noční procházku Neapolí nedoporučují ani průvodci, ani já. Pokud chcete vyrazit na večeři, zvolte restauraci přímo v hotelu nebo v jeho blízkosti. Většina památek není v noci osvětlená, stejně tak většina uliček k nim vedoucí. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že s romantikou to nemá nic společného - zvlášť, když se vrstva odpadků během dne rapidně zvýšila.

A konečně se dostáváme k samotnému srdci Neapole, které představuje Piazza del Plebiscito. Tomuto náměstí dominují hned dvě dechberoucí stavby. Kostel San Francesco di Paola byl sice dokončen až počátkem 19. století, jeho kopule a sloupořadí však konkuruje i vatikánské katedrále či Pantheonu v Římě. Druhým skvostem náměstí, což prozrazují i sochy králů zdobící fasádu, je Palazzo Reale - Královský palác. Po několika krocích narazíme na Teatro di San Carlo, sloužícímu jako opera, projdeme kolem již známého Castel Nuovo a zastavíme se až na via Toledo. Tato neapolská Champs-Elysée je lemována nejrůznějšími obchody, kterým kraluje Galleria Umberto I. Když se vzdálíte od rušného komerčního bulváru, ocitnete se v bludišti tmavých uliček, kde vám nepomůže ani sebelepší mapa. Zato před sebou máte další z typických neapolských obrazů - mezi pošmournými zdmi domů se na vás z výšky směje pestrobarevné prádlo a s tím, co by mělo být zraku turistům raději ukryto, si v Neapoli nikdo hlavu nedělá.

Nesmíme opomenout ani fakt, že tato italská cittá (město) není žádnou výjimkou, co se náboženství týče. Některé zdroje dokonce uvádí, že je Neapol místem s největším množstvím církevních staveb. Pokud se rozhodnete objevit jejich kouzlo, nabízí se klášter svaté Kláry, Neapolský dóm, kostel sv. Dominika, Nový kostel Páně a nespočet větších čí menších kaplí.

To, proč se však Neapol každoročně stává mraveništěm turistů, je zapříčiněno polohou na mapě. Jejím sousedem není pouze Vesuv se svým národním parkem, ale i nepopsatelné Pompeje a v neposlední řadě oáza klidu s řeckou příchutí, ostrov Capri. A to vše na dosah nohy, vlaku či trajektu během několika desítek minut.

Ať chcete nebo ne, Neapol a její okolí vás nepřestane udivovat. Proti sobě tu stojí historie a budoucnost, překvapení a zklamání, bohatství a chudoba, člověk a příroda, ale především turista a spousta neobjeveného.

Průměrná známka : 0

Hodnotilo 0 uživatelů

čtěte také