Irsko - putování krajem starých Keltů

25.04.2008 - Dominika Gajgerová
Přečteno : 7065x
Počet komentářů : 2
Cestování / Cestopisy

Cestování je určitě pro každého z nás jistým dobrodružstvím. Rádi poznáváme nová místa, kultury a tradice, které jsou od těch našich odlišné. Dnes Vás proto zavedeme do Irska, kraje plného nestčetných krás a památek. Kdo ví? Možná, že se po přečtení článku na takové místo sami rádi podíváte. A třeba už o těchto letních prázdninách.

Irsko. Země sytě zelené trávy, modrého nebe, bílých ovcí, skalnatých útesů, malebných vesniček, hor, lesů, jezer a pramenů, útulných hospůdek s výbornou whisky a Guinnessem:-).. Země, kterou před více než 2000 lety osídlili Keltové - rod velmi statečný, ale také velice silný. Právě po Keltech zůstalo v této kouzelné zemi mnoho památek, tradic a legend. Vydejme se proto navštívit ty nejzajímavější, u kterých se člověku častokrát až zatají dech.

Po dlouhé cestě strávené v autobuse a překročení více jak čtyř hranic evropských států, jsme konečně dorazili do dlouho očekávaného přístavu Holyhead v Anglii. Tři hodiny plavby na trajektu (tentokrát už Irské republiky), nám umožnily podrobněji nahlédnout do turistických příruček a zopakovat si tak trochu historii Irska.

Naleznete zde mnoho zajímavých historických památek, včetně hrobek z prvního osídlení, ale také zmiňované keltské kruhové pevnosti z doby bronzové a železné.Oproti tomu novodobá historie je spojena se jmény bojovníků za svobodu Irska, jako byl například Daniel O´Connell.

K vyhlášení svobodné republiky Irska došlo až na začátku 20. stol. (1914). A to bez Severního Irska, které je dodnes součástí Spojeného království Velké Britanie (vedle Anglie, Skotska a Walesu), i když má vlastní vládu. Irská republika je parlamentní demokratický stát v čele s prezidentem. Dnes je členem EU, platební měnou je euro (na rozdíl od sev. Irska, kde se stále platí librami). Úředním jazykem je irština a angličtina, nápisy jsou dvojjazyčné. Ve znaku Irské republiky je „třílístek". Žije zde 3,9 mil. obyvatel, přičemž více než polovina obyvatelstva je mladší 30ti let!! V severním Irsku žije 1,7 mil. obyvatel. Celý Irský ostrov je dlouhý 450 km a široký 300 km. Celkem zabírá cca 87 500 km².

Díky zajímavému čtení cesta rychle ubíhala a tak jsme se skoro jako v mžiku oka ocitli v hlavním městě Irské republiky - Dublinu. Hned u přístavu nás vítají domky rybářů. V některých vesničkách také barevně odlišené, údajně aby rybáři trefili z hospůdek domů. Rybářství je zde natolik rozšířené a populární, že i věže mnoha kostelíků zdobí místo kříže zlatý losos.

Dublin sám je kosmopolitní kulturní centrum a mezi jeho rodáky patří mimo jiné G. B. Shaw, Oscar Wilde, S. Beckett a James Joyce. Nejstarší univerzita v Irsku Trinity College byla založena v roce 1952. Je zde - mimo jiné - vystavována keltská kniha (bible) Book of Kellts. Denně je pod sklem obrácena vždy 1 stránka ke čtení pro případné zájemce.

Trinity College

Za pozornost stála také největší katedrála ve městě Christ Church z 11. století. Navštívili jsme i katedrálu patrona všech Irů - sv. Patrika. Co by ale byl Dublin bez pravého, nefalšovaného Dublinského hradu? Největší viditelnou částí normanského hradu ze 13.století je věž Record Tower.

V Dublinu nelze minout ani známou čtvrť Temple Bar plnou hospůdek s tou nejznámější stejného jména a za zvuku krásných irských melodií (živá produkce) zde můžete ochutnat pověstné irské černé pivo Guiness.

Temple Bar

Za jeden den samozřejmě nemůžeme shlédnout všechno, co nám Dublin nabízí a tak další dopoledne procházíme městem, pozdravíme se se sochou Molly Malone, prodávající mušle (mimochodem tato socha vyvolala bouři nevole - Irům připadala nemravná), ale teď, v dnešní době už by se jí jako symbolu města nevzdali/, a zajdeme ochutnat pověstnou „Irskou kávu" (jelikož je s alkoholem, podává se podle nařízení teprve po 11. hodině dopoledne) do známého Bewleys Café.

Molly Malone

Je čas opustit Dublin, a proto se vydáváme na další cestu, tentokrát k místům, kde podle legendy žili první praobyvatelé Irska - kopec nazývaný Tara (Hill of Tara), dnes poutní místo, které bylo i centrem boje za nezávislost Irska a sloužilo též jako pohřebiště a místo přísah nově zvolených panovníků. Pokračujeme k nalezišti hrobek v oblasti, která se jmenuje Brú na Boinne - Newgrance. Zde lidé nejdříve osidlovali okolí těchto kopců (hrobky, spíže, úkryt), pak se ze strategických a praktických důvodů přesunuli přímo na kopce.

Newgrange

Vracíme se na nocleh opět do Dublinu, navštívíme ještě útulnou hospůdku a chutným Guinnessem zakončíme dnešní náročný den. Ráno vyrážíme na sídlo Powerscourt.

Tato usedlost má jednu z nejkrásnějších zahrad v Evropěa byla budována již od poloviny 18. století. Část zahrad je ve stylu zahrad japonských, v jiné části jsou zase výhradně růže ve všech svých barvách a tvarech. Je zde umístěn i hřbitov zvířecích miláčků původních majitelů panství (kromě psů také koně, krávy nebo třeba kanárci). Nedaleko zahrad se nachází nejvyšší vodopád na irských ostrovech.

I k němu se váže historka, jak chtěl majitel panství překvapit královnu Victorii, která hodlala toto místo navštívit. Vybudoval pro tuto příležitost speciální vyhlídkový můstek a zadržoval nahoře vodu, aby byl vodopád ještě mohutnější. Ještě štěstí, že se královna opozdila! Zábrany nahoře nevydržely nápor vody, ta se valila dolů a při své cestě smetla i připravený vyhlídkový můstek.

Cesta pokračuje dál do Glendalough vzdáleného asi 50 km jižně od Dublinu, místa, kde v 7.stol. založil mnich sv. Kevin klášter. Glendalough se záhy proměnilo z klidného místa na duchovní centrum Irska, proto ho sv. Kevin po nějaké době opustil a usídlil se v nedalekých horách, aby se zde mohl v poklidu věnovat hlubokému rozjímání. My však pokračujeme dál (samozřejmě po levé straně vozovky) až do jedné z nejstarších křesťanských osad Clonmacnoise.

Ta se nachází na břehu řeky Shannon a byla založena v 6.stol. svatým Ciaranem. To jsme již na západním pobřeží Irska. Navečer se přesouváme do města Galway, kde strávíme tuto noc. Město samo je považováno za jedno z nejživějších měst Irska. Ještě večer stihneme procházku na náměstí, kde v roce 1963 přednesl J. F. Kennedy projev, ve kterém zaručoval městu svobodu. V Galway se podle pověsti modlil i Kolumbus před plavbou do Ameriky.

Ráno - po tradiční irské snídani (müsli s mlékem, toastový chléb, marmeláda a k tomu čaj, či černá káva), vyrážíme do kraje, který byl definován jako místo, kde je málo vody na utopení, nejsou stromy na oběšení a není ani půda na pochování.

Projíždíme národním parkem Burren - kostrbatou jakoby měsíční krajinou. Nicméně právě zde se nachází jedna z nejstarších památek Irska - Poulnabrone.

Všude kolem nás jsou kameny, které snad před více než 3000 lety sloužily praobyvatelům ostrova jako megalitické pohřebiště. Kolem starého kamenného sídla Leamaneh (ostatně vše zde bylo budováno z toho, co dávala krajina, tedy ze šedé žuly), přejíždíme do Kilfenory, kde jsou pozůstatky Benediktýnského kláštera, gotického chrámu a hřbitova. V dešti navštěvujeme tajuplné místo Dysert O´Dea a pokračujeme na Mohérské útesy (Cliffs of Moher) naproti Atlantiku, které nás vítají nejen deštěm, ale i prudkým větrem a mlhou. I přes nepřízeň počasí se všem toto místo líbí, jelikož neuvěřitelně vysoké útesy o výšce až 182 m budí pořádný respekt. Do toho tu fouká pěkně silný vítr, který by dokázal smést i dobře stavěného muže.

Cliffs of Moher

Ještě nás čeká jedna zastávka ve městě Limerick, které je historickým hlavním městem oblasti Shannon. Významnou stavbou je zde nejen katedrála Svaté Marie, ale zejména zdejší hrad krále Johna, který symbolizuje 800 let bouřlivé historie Limericku. I v takto starém městě žasneme nad „moderní" skleněnou střechou starého kostela. Jak je vidět, moderna se v dnešním světě dá použít už opravdu ve všem.

Pokračujeme do dalších krásných míst, která nám Irsko ještě nabízí. Cestu nám zpříjemňuje nádherná panoramatická silnice Ring of Kerry s vyhlídkou na Atlantik. Dokonce přestalo pršet a na chvíli se zase ukázalo slunce. Neváháme proto a jdeme vyzkoušet „teplý oceán". No, teplý tak možná v navlečeném neoprénu. Voda na „bosou nožku" má asi 10º C a to je tady léto! Dále projíždíme i městečkem Watervile, které velmi často navštěvoval Charlie Chaplin a nakonec zavítáme i do krásného národního parku Killarney.

panorama na silnici Ring of Kerry

Poslední den putování po Irsku začal na známém hradě Blarney.

Zde na věži se nachází zázračný kámen, jehož políbením získáte výmluvnost. Ale políbit se musí vleže na zádech, částečně vysunutý nad otvorem do propasti. Kolem hradu je nádherná zahrada se staletými stromy i zajímavými kameny. Další zastávkou je univerzitní město Cork - hlavní město evropské kultury roku 2005. Je druhým největším městem Irské republiky po Dublinu. Každý rok se zde pořádají filmové a jazzové festivaly.

Kousek od města Cork se nachází pěkné městečko Cobh, jehož přístav byl v dubnu 1912 poslední zastávkou Titaniku před jeho potopením. Naší poslední zastávkou v Irsku byl hradní komplex Cashel, kde podle legendy Svatý Patric křtil irské krále. Jedná se o velkolepý komplex středověkých budov, kam patří kulatá věž ze 12. století , keltský kříž zvaný High Cross a románská kaple, gotická katedrála ze 13. století, hrad z 15. století a zrestaurovaná dvorana zvaná "Hall of the Vickars Choral". Opravdu důstojné rozloučení s Irskem...

Pověsti o stále zeleném, ale i deštivém Irsku skutečně nelhaly. I rčení, že je v Irsku na 40 odstínů „zelené" bylo pravdivé. Nasedáme na trajekt a odplouváme z přístavu Rosslare Harbour. Naše okružní cesta Irskem je u konce. Jsme naplněni historií a zážitky, na které budeme dlouho, či spíše velmi dlouho vzpomínat.