Cestování po Rumunsku na vlastní pěst - díl III.

V tomto trojdílném článku se dočtete o tom, jak to vypadá, když se vydáte takzvaně na vlastní pěst prozkoumat jednu ze zemí jihovýchodní Evropy - Rumunsko...

Druhý den kolem poledne vyrážíme opět na cestu. Tentokrát je cílem největší česká vesnice Banátu - Gerník. Právě ta začala vznikat roku 1827 spolu s Rovenskem, Bígrem a Eibentálem. Jako jediný z vesnic české komunity má Gerník svůj obecní úřad, pod který spadají i okolní rumunské vsi. Obyvatelé vísky se živí zejména prodejem podomácku páleného vápna.

Trasa, po níž postupujeme, je nevyzpytatelná. Když se zdá, že chvíli půjdete po rovině, vynoří se za zatáčkou snad nikdy nekončící kopec. Musíme dělat časté pauzy k odpočinku. Zhruba v půli cesty se setkáváme s osamělou poutnicí, také Češkou. Varuje nás před divokými psy, potulujícími se kolem jedné ze salaší. Radí nám nasbírat kameny, obléct dlouhé kalhoty a uzavřené boty, které by zvířata jen tak neprokousla, a do ruky pořídit klacek. Plny obav a dobře vyzbrojeny se vydáváme vstříc zdivočelým šelmám. Hlavou se honí nejčernější myšlenky, kterak zápasíme o holé životy se psy většími než my samy. Když již z dálky vidíme střechy stavení, na chvíli zastavujeme, ale v cestě pokračovat musíme. Než však stačíme vykročit kupředu, vynoří se za našimi zády koňský povoz, na němž sedí pět Čechů, včetně kočího. Bez dlouhých diskusí nabízejí, že nás převezou alespoň přes nebezpečnou salaš, když na cestu do Gerníku bychom spřežení přetížili. Drožka se řítí s rychlostí o závod, křečovitě se držíme okraje korby se zbožným přáním hlavně nevypadnout. Psy potkáme pouze tři. Představy o velkém monstru typu irského vlkodava se rozplývají. „Náš“ povoz napadnou malí voříšci, sahající těsně po kolena. Ovšem heslo „čím menší, tím vzteklejší“ se v tomto případě osvědčuje. Zvířata útočí na koňské nohy jako smyslů zbavená. Naštěstí při rychlosti vozidla nestihnou napáchat žádné škody.

Vysedáme na prašné křižovatce a pokračujeme k cíli cesty pěšky. Míjíme pět balkánských mlýnků s poetickými názvy: Cylindr, Kontrlajka, Beránkojc, Maštalířojc a Nová. Do vsi dorazíme zcela vyčerpané po deváté hodině večerní. Stan postavíme vedle hospody a během chvíle se ocitáme v říši snů. Druhý den procházíme Gerníkem a k našemu překvapení zjišťujeme, že tato víska není výlučně uzavřenou českou komunitou, ale pozemky zde skupují také Rumuni, čímž je značně narušen její pokojný starý řád.

Další den míříme k poslednímu bodu naší cesty a tím je nejjižnější a turisticky nejnavštěvovanější česká vesnice Svatá Helena, založená roku 1824 a ležící ve výšce 350 m n. m. Cesta k ní nám trvá nejdéle, ač se jde po většinu trasy po rovině či z kopce. V deset hodin večer se nacházíme ve vsi a tentokrát nám ani v hospodě neporadí, kde takhle pozdě večer sehnat nocleh. Nezbývá nic jiného než přespat pod širákem. Stan nestavíme, poněvadž již několik hodin prší. Nacházíme starou opuštěnou hospodu U Kuny, kde nocujeme na zastřešené verandě. V noci nás navštíví několik mladých tanečních nadšenců z místní diskotéky. Povětšinou se jedná o vnoučata přijíždějící z Čech trávit prázdniny k prarodičům. Téměř všichni se svorně shodují, že by se zpět do Banátu nikdy nevrátili, protože: „Tady chcíp pes.“

Ráno jdeme obhlédnout okolí a zabloudíme až do rumunské rybářské vesnice Coronini, ležící na břehu Dunaje. Hledáme zařízení, kde by bylo možné poobědvat, ovšem ve vsi nic nenalezneme, což je dost s podivem. S tak čilým turistickým ruchem by byla rybí restaurace jistě hojně navštěvovaná. Rumuni zkrátka nejsou zdatní obchodníci. Kousek od vsi je z dunajského pobřeží vidět do Srbska. Hranici mezi Srbskem a Rumunskem tvoří z tohoto jižního cípu pouze řeka Dunaj. Vracíme se do Svaté Heleny, kde kupujeme k večeři domácí ovčí sýr. Delikatesu, kterou by si při návštěvě českých vesnic v Banátu neměl nikdo odepřít. Nocujeme opět U Kuny a druhý den ráno se vydáváme stopem do Nové Moldavy a odtud do Aradu, kde čekáme do brzkých ranních hodin na autobus jedoucí do České republiky. Návrat do civilizace bude těžký, ale kousek z nedotčenosti starých časů si odvážíme s sebou v srdci, s rozhodnutím všemožnými silami přispět k záchraně české komunity v Rumunsku.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 1 uživatelů

čtěte také