Černá Hora - země pozoruhodných kontrastů

13.11.2007 - Jan Švehla
Přečteno : 7308x
Počet komentářů : 3
Cestování / Cestopisy

Jelikož jsme si vědomi toho, že cestování je velkou zálibou a koníčkem většiny z vás, rozhodli jsme se pro vás připravit zajímavé reportáže z míst, která naši reportéři navštívili. V dnešním článku zavítáme na pobřeží Jaderského moře a podíváme se do malého státečku jménem Černá Hora

Ať už se v brzké době chystáte do Černé hory vyrazit, nebo si jen tak pohráváte s myšlenkou, že by mohlo být zajímavé se do tohoto pozoruhodného koutu světa podívat, tak by nebylo od věci si říci pár základních informací o tomto malém státečku ležícím v jihovýchodním cípu bývalé Jugoslávie.

mapa Černé Hory

Černá Hora má rozlohu 13 812 km² a žije v ní celkem 616 000 obyvatel. Co se týče etnické různorodosti, tak Černohorci tvoří 61,8%, muslimové 14,6%, Srbové 9,3% a Albánci 6,6%. Metropolí Černé Hory je Podgorica (139 000 obyvatel), bývalý Titograd. Černá Hora má za sebou dlouhou a bohatou historii, která jí řadí do územní správy říše Zeta nebo do područí Osmanských Turků. Postupem času dospěla Černá Hora až do fáze socialismu a titul hlavního města se přesunul z dvacetitisícového Cetinje do podstatně větší Pordgorice, která se v dobách socialismu nazývala Titograd podle partyzánského bojovníka Tita. Černá Hora je pro Čechy rovněž významná především událostí, která se stala v místě zvaném boka Kotorká. Tento záliv Jaderského moře na jihovýchod od Dubrovníku byl dne 1. února 1918 dějištěm vzpoury útvaru rakousko-uherského námořnictva vedeného Čechem F. Rašem.

V roce 1992 se Titograd oficiálně přejmenoval zpět na Podgoricu a dne 3. června 2006 parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijal Usnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora a Deklaraci nezávislé Republiky Černá Hora. Tímto aktem se tedy z Černé Hory stává plně suverénní stát a nezůstává bez zajímavosti, že ačkoliv není členem Evropské unie, tak i přesto přijímá za svou její oficiální měnu – Euro.

Dubrovník v celé své kráse

Cesta do Černé Hory

Do Černé Hory (a do letoviska Bečiči) jsme se vypravili autem a cesta po dálnici napříč celým Chorvatskem nám trvala něco kolem 17ti hodin, včetně hodinové zastávky na spánek a cesty trajektem přes záliv boka Kotorská. Cestu zpět jsme zvládli o něco rychleji a sice za 15 hodin, nicméně tento úspěch byl vykoupen i faktem, že těsně před Makarkou nás chytila silniční hlídka a pokutovala nás za rychlou jízdu. Když už je řeč o Makarské, tak současný stav „prázdninové“ chorvatské dálnice se má tak, že je momentálně protažena až sem a byla tuším otevřena teprve letošní rok. Cesta z Makarské do Dubrovníku je sice trochu pomalejší, ale pokud člověk nejede za tmy, tak si může užívat krásných přímořských scenérií, nebo úchvatných vyhlídek ze skalních útesů. Po několika hodinách jízdy nás přivítal chorvatský Dubrovník v celé své kráse. Opevněné město, do kterého se zakusuje blankytně modrá hladina moře vypadá v ranním slunci opravdu impozantně. Dole pod městem je „marína“ (přístav pro lodě), kde kotví majitelé luxusních jachet i menších lodí. Z Dubrovníku jsme se vypravili po silnici E65 směrem na jih a zastavili jsme se až při krátkém čekání na trajekt v boce Kotorské. Jízda trajektem trvala jen něco málo přes pět minut, ale ušetřilo nám to dlouhou cestu, která by jinak vedla zbytečnou oklikou. Těžko říci, proč Černohorci v tomto místě nevybudovali most, každopádně trajektové spojení je funkční, rychlé a za cenu 4 eur pro jeden automobil takříkajíc není co řešit. Do místa ubytování, tedy do letoviska Bečiči jsme se po opuštění trajektu dostali relativně rychle a tak nic nebránilo našemu ubytování v hotelu a následnému odchodu na prosluněnou pláž.

večerní pohled na moře v letovisku Bečiči

Země plná kontrastů

Bečiči je malé letovisko, u kterého máte pocit, jakoby tady skoro vyrostlo přes noc. Všude kolem jsou luxusní hotely, restaurace a zařízení pro klienty, ale když se podíváte dále za město směrem, kde nevede promenáda, tak si uvědomíte, jak je Černá Hora neskutečně chudou zemí. Když jsme po opuštění trajektu míjeli chudé vesničky na cestě do hotelu, měl jsem pocit, jako bychom se vrátili do středověku. Chudá políčka a špinavé domy působí vedle nablýskaných hotelů tak nějak zvláštně. Prostě si říkáte, že tomuto malému státu na jihovýchodě Evropy bude ještě nějakou dobu trvat, než se dostane na naší úroveň, protože jak se často říká – „oproti nim jsme ještě západ“. Stejný dojem jsem měl i z Cetinje, bývalého hlavního města, které na mě působilo dost „vybydleně“ a málokdo by asi tipovali, že šlo kdysi o hlavní město. Zároveň tu ale najdete krásná místa, jako je například Budva, Kotor nebo Svatý Stefan. Prvně jmenované letovisko, které leží od Bečiči asi 20 minut příjemné chůze promenádou mi z momentálních zážitků asi nejvíce připomínalo Dubrovník. Samozřejmě, že tyto dvě města nelze co do architektonických proporcí srovnávat, ale společným prvek je právě opevnění, kterým Budva rovněž disponuje. Nejvíce vás tady ale překvapí, jak moc velké množství ruských turistů tady je. Když jsem se tam byl prvně podívat, tak jsem si připadal jako na Rudém náměstí v Moskvě, protože ruština byla slyšet úplně všude. Je tedy jasné, že do Černé Hory jezdí movitá ruská klientela, ale ti opravdu bohatí bydlí většinou ve Svatém Stefanu, což je městečko, které je zároveň jedním velkým hotelem. Největší zajímavostí je i fakt, že Svatý Stefan leží na ostrově a vede k němu jakási kamenná cesta, která rozděluje břehy na dvě pláže. Když jsem ale poznamenával, že San Stefan je jen pro movitější klientelu, tak jsem to myslel vážně, protože do tohoto ostrovního města se můžete podívat pouze za poplatek.

Třetím jmenovaným, který jsem dosud opomněl rozebrat je Kotor, který také rozhodně stojí za návštěvu a to nejen kvůli krásnému městu, ale také kvůli romantickému zálivu.

další z letovisek, tentokrát luxusní San Stefan

Slovo závěrem…

V Černé Hoře si prostě vybere každý a je úplně jedno, jestli jste milovníky moře, nebo hor. Černá Hora je zkrátka velmi krásná země, která mi svými přírodními kontrasty nejednou připomněla návštěvu Norska, ke kterému ho také mnozí turisti připodobňují. Našince rovněž potěší i fakt, že v Černé Hoře je dosud velmi levno a takové malé espreso si dáte v plážové kavárničce zhruba za euro, což není zlé. Doufejme tedy, že Černou horu ještě dlouho nepotká podobný osud jako Chorvatko, nebo Bulharsko, tedy že tam masově zamíří turisti a tento fakt se následně odrazí na cenách všech statků a služeb. Podle posledních informací je to ale tak trochu nasnadě, jelikož americký deník Wall Street Journal zařadil Černou Horu mezi deset „Top destinací budoucnosti“ po bok tak exotických míst, jako jsou Seychely, Rwanda, ostrov Saadiyat (Abu Dhabi, Spojené arabské emiráty), Almaty (dříve Alma-Ata, Kazachstán), Sanya (ostrov Hainan, Čína), ostrov Boracay (Filipíny), Honduras, Providence (Rhode Island, USA) a New Foundland (Kanada).

Památky: 8/10

Příroda: 9/10

Pláže: 8/10

Moře: 7/10

Ceny: 9/10

Služby: 7/10

Hodnocení info-koktejlu : 8/10