Athény – město které nikdy nespí

Jedna z nejpozoruhodnějších evropských metropolí očima redaktora Info-koktejlu. Co byste měli vědět a co by vám nemělo v Athénách uniknout?

Athény jsou jednou z nejvýznamnějších evropských metropolí, kde se i v dnešní přetechnizované době prolíná civilizační shon s antickým duchem minulosti. Toto řecké hlavní město se rozkládá na poloostrově Attika poblíž Sarónského zálivu a s okolními městy, jako je například přístav Pireus, vytvářejí aglomeraci, která se může pochlubit počtem obyvatel, hodně přesahujícím 3 milióny.

Let z pražské Ruzyně na nové athénské letiště trval něco málo přes dvě hodiny, po jejichž uplynutí se vám otevře pohled na velmi rozvětvené město, které Prahu předčí nejen svojí ohromnou rozlohou, ale místy i opravdu velkou hustotou zástavby.

Po vyzvednutí zavazadel se vydáváme vstříc athénskému metru, které je trochu zrádně značeno termínem „Train“ (zpravidla vlak), stejně jako příměstská aténská železnice, která tu po bližším zkoumání nese název „Suburban Railway“. Když sestoupíte po schodech na nástupiště, musíte si tedy zvolit správně a nastoupit do „metro“ soupravy a nikoliv do soupravy příměstské železnice, která by vás do samotného centra bohužel nedovezla. Obě vlakové soupravy jsou ale takřka na chlup stejné. Při cestě z a na letiště jsou rovněž i dražší lístky, než při cestování přes centrum, kde za 1 Euro pořídíte přestupní jízdenku na 1,5 hodiny (tedy podobně jako v Praze).

Za prodloužení linky metra až na nové letiště mohou turisté děkovat Olympijským hrám, které Athény hostily v roce 2004. Tehdy bylo postaveno i nové letiště, které se hodně podobá tomu pražskému. Rovněž překvapí výše pokut, která je stanovena u letištní linky na 20ti násobek potřebné jízdenky a při jízdě přes centrum je to dokonce 60ti násobek. Cesta trvá nečekaně dlouho a jízda do samotného centra, na přestupní stanici Syntagma je otázkou zhruba 60-70ti minut, podle denní doby. Poměrně zrádnou záležitostí je i skutečnost, že když se vydáváte zpátky na letiště, musíte se vydat nejen správným směrem, ale i správnou soupravou, protože většina z nich skončí asi 5 zastávek před letištěm. Na zastávku „airport“ totiž jezdí vlaková souprava je cca jednou za 20 minut.

Turisty, kteří dosud nebyli v Athénách jistě překvapí opravdu velmi hustý provoz athénské dopravy, stejně jako hojné početní zastoupení černochů, Albánců a Asiatů. Statistiky uvádí, že samotní Řekové tvoří jen zhruba 40% celkové populace. Téměř na každé důležitější ulici narazíte na stánky s všemožnou veteší a cetkami, hojné zastoupení tady mají i prodavači kožené galanterie, koření a celé řady suvenýrů. Na každém kroku zde narazíte na prodejce šátků, gumových hraček nebo deštníků a potulní prodejci vonných tyčinek a růží vás naprosto neomylně navštíví, i když se zrovna chystáte v některé z venkovních restaurací večeřet a to i pětkrát za jediný večer… Samotní Řekové jsou ale celkově dosti laxní a tohle je rozhodně nevyvádí z míry. Stejně funguje i obsluha v obchodech, či restauracích. Samozřejmě, existuje mnoho výjimek, ale co jsem měl možnost zažít, tak praví Řekové se nejspíš řídí pravidlem, že není třeba spěchat, protože jim nemá co utéci. Rovněž mě dosti překvapilo, že sehnat alespoň trochu slušně vypadající restauraci, která by nebyla plná cigaretového kouře je alespoň mimo sezónu poměrně velký problém a to i v centru.

Ceny v řeckém hlavním městě jsou kapitolou pro sebe samotnou. Člověk by počítal, že v takové evropské metropoli, jakou jsou Athény bude velmi draho, ale opak je pravdou. Za sebe mohu říct, že běžné věci jsou zde za velmi dostupné ceny, které se podobají těm našim a mnohdy je i předčí. Je samozřejmě rozdíl, co kupujete, ale za 10 Eur se v Athénách bez problému najíte (včetně pití) a za 20 Eur si můžete koupit velmi pěknou koženou kabelku. Co se týče smlouvání, je nutno říci, že někdy s ním uspějete a někdy nikoliv. Pokud narazíte na potulného prodejce šátků, či kabelek, je smlouvání na místě, ale pokud jdete do obchodu nějakého Řeka, vesměs se ke smlouvání nedostanete. Někteří se sice snaží prodat a občas vám i sami nabídnou slevu, ale jiní jsou opravdu velmi laxní a tváří se, jako by jim bylo jedno, jestli prodají nebo ne. Na většině Athéňanů je vidět, že jde o obyčejné lidi a ne nějaké boháče, a proto možná našinci přijdou lokální ceny spíše přívětivé, než že by nám z nich vyloženě krvácela peněženka.

Není bez zajímavosti, že Světová zdravotnická organizace označila Athény za nejhlučnější město na světě, což mohu ze své zkušenosti potvrdit. Je samozřejmě rozdíl, kde bydlíte, ale v centru je úplně jedno, jestli je 10 hodin dopoledne a nebo 2 hodiny po půlnoci, stejně všude burácí motory taxíků, autobusů a motorek. Chodci přechází na červenou, jako by se nechumelilo a tomu všemu přihlíží zvláště v noci velmi početné policejní hlídky, které jsou v athénském centru skoro na každém kroku, což je jedině dobře, protože když občas při večerních procházkách narazíte na zastrčené uličky, kde jsou 10ti – 20ti členné skupinky osob pochybné existence, tak jste rádi, že strážci pořádku nejsou daleko. Ti navíc často prohánějí potulné prodejce, kteří jinak otravují turisty na každém kroku. Inu, je zkrátka vidět, že turisti jsou pro Athény hlavním zdrojem příjmů a tomu je také vše přizpůsobeno.

To by bylo něco málo k celkovému chodu města a nyní k tomu, co je v Athénách k vidění. Jak jste jistě pochopili z předchozích řádků, Athény jsou skutečně velmi rozlehlé město a i po týdnu pobytu je tu neustále něco k vidění. Pověstná athénská Akropole s dominantním Pantheonem jsou skutečně úchvatným zážitkem, stejně jako Dionýsovo divadlo, Olympeion nebo Hefaistův chrám.

Všude po městě najdete velkou spoustu potulných psů, kteří většinu času pouze polehávají po chodnících a vyhřívají se na sluníčku. Velký athénský přístav Pireus je kotvištěm malých rybářských loděk, stejně jako zaoceánských trajektů a klikaté uličky této městské části lemují plané mandarinkovníky s košatými korunami, třpytícími se pod horkým sluncem. Příznivci památek mohou navštívit námořní, či archeologické muzeum a ti z vás, které by to táhlo k vodě se mohou na některé z plážiček, lemujících pobřeží v modro-zelené vodě klidně vykoupat.

Athény na mě svým historickým kouzlem rozhodně zapůsobily a to nejen krásnými památkami, ale i dobrým jídlem a zajímavou kontroverzí, kdy na silnicích Řekové spěchají, ale u jídla je skutečně nic nehoní. I proto bych návštěvu řeckých Athén doporučil všem těm, které na škole fascinovalo starověké Řecko, ale i těm, kteří se prostě jen chtějí dobře najíst a vykoupat se ve vodách Egejského moře.

Průměrná známka : 10

Hodnotilo 2 uživatelů

čtěte také